Zajděte do kina: Faunův labyrint

Magická hororová pohádka o nevinnosti a krutosti je konečně i v českých kinech. Svět pohádkového Fauna je stejně temný jako svět krutého fašisty, spolu a v podání mexického vizionáře Guillerma Del Tora jsou ale smutně kouzelné.

Fantazijní svět, v němž žije dvanáctiletá Ofélie, je krutý, plný nebezpečných a nechutných oblud, jako je páchnoucí obří žába nebo netvor požírající děti i víly, který si oči zasazuje do dlaní. Nejstrašlivější postavou filmu Faunův labyrint přesto není žádná pohádková příšera, ale frankistický důstojník. Na jeho sadismus ani noční můry z fantazie nestačí.

Ofélie, která se tak nejmenuje nadarmo, do světa svého nového otčíma, kapitána Vidala, vstoupila ve stejnou dobu jako do světa Fauna. Zatímco psychopatický kapitán z venkovské usedlosti bojuje proti povstalcům, co nepochopili, že španělskou občanskou válku už prohráli, Faun holčičku pověřuje třemi nebezpečnými úkoly, aby dokázala, že je vtělením dávno ztracené pohádkové princezny a mohla se vrátit do svého podzemního království. Chudák dítě se tak pohybuje mezi světy podobně temnými a surovými. V každém z nich se za chybu krutě platí. A Ofélie, a nejen ona, je člověk a dělá chyby.

Faunův labyrint není jenom hororová pohádka, i když k hororu i k pohádce má její režisér Guillermo Del Toro sklon a obojím je film nasycený tak intenzivně, že se stačí jen kousek přiblížit, abychom propadli jeho kouzelným zrcadlem. Ale, zvlášť pokud si pamatujte první záběr, temné vyprávění se proměňuje v smutný komentář historie a zase naopak, z historky ze Španělska roku 1944 vyvěrá příběh nadčasový a věčný jako mýtus, o nevinnosti a krutosti.

Ostatně i pro vystrašenou Ofélii, bojující o život své těžce těhotné matky, rodícího se bratříčka i svůj, jsou skutečné oba její světy. I když ten snový, který jí nabízí o něco větší šance a spravedlnost, se dá chápat jako jediný způsob, jak přežít válečnou realitu.

Ofélie jako každá pravá hrdinka osvědčuje na své cestě svou odvahu, důvtip a hlavně srdce, něco, co kapitán tak očividně postrádá. Mexičan Del Toro, který zrežíroval Hellboye nebo dvojku Blade, umí být velmi názorný a několikrát neucukne před obrazy bolestně nepříjemnými (třeba, když si kapitán bez umrtvení šije ránu). A zase, jakkoliv je Faunem nařízená pouť strašidelná, nejbrutálnější scény pochází z nadzemního, fašistického světa. Tahle pohádka nemá strašit děti, ale dospělé.

Smutně krásný, dojemný a magický, Faunův labyrint je film, který by v našich kinech chyběl, zjevení, kterému by kritici dali víc než ty tři Oscary za kameru, výpravu a masky a dalších jiných padesát cen. Ano, film vypráví hlavně obrazem. Kromě některých příliš umělých trikových postaviček a jedné scény, kdy Ofélie předvídatelně a hloupě poruší Faunova pravidla, je ale dokonale vtahující a magické i všechno ostatní, herci přesvědčivě obývající silné a živé postavy, v čele se Sergi Lópezem a Ivanou Baquero, citlivá a přesná režie a znepokojivý příběh, který se svou humanitou, snovostí a melancholií rovnou zasahuje srdce.

El laberinto del fauno, Mexiko/Španělsko/USA 2006, 112 minut. Režie Guillermo Del Toro, hrají Ivana Baquero, Sergi López, Maribel Verdú, Doug Jones, Ariadna Gil, Álex Angulo. Premiéra 9. 8. 2007.


foto:
Aerofilms

22.8.2007 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist