Jak se staví sen: Nová kuchyň pro pekařku

Myslím, že proměnu by si zasloužila i kuchyň mojí babičky, ale vždycky když k ní přijedu, dýchne na mě ta správná atmosféra. Na mysl mi vytanou vzpomínky na dětství, na čaj s medem v krásném květovaném hrnečku, na chleba s máslem a medem, který jsem neměla vůbec ráda i na tu nejlepší hovězí polívku s tenounkými nudlemi, kterou uměl jenom děda. Na hromady buchet a koláčů, které zase ovládá babička na jedničku s hvězdičkou. Vzpomenu si na prázdniny, na víkendy, na legraci, kterou jsme si vždycky užili. Takže z tohoto důvodu bych neměnila. Z praktických docela určitě.

Stejně jako měnila s chutí paní Beranová. Proměny zastaralé kuchyně se tentokrát ujala dvojice designérek Ivana Ludvíková a Kamila Douděrová a práce tu bylo, jak už jsme si zvykli, pořádný kus. Sekalo se, sundávalo staré lino, natíralo, malovalo, opravovalo. A vzniklo něco, co předčilo nejen očekávání paní Beranové, ale i mé. Jemný styl, kombinace tmavého i světlého dřeva s doplňky v zelené barvě. Líbila se mi zelená tapeta i kontrastní tmavá podlaha.

Skvělou volbou podle mého byla i linka, která je řešena ve tvaru písmene „U“ a nabízí opravdu luxusní prostor pro vaření i přípravu jídla. Příjemný je docela jistě veliký stůl, ke kterému se naskládá skutečně celá rozvětvená rodina. Zajímavě vypadaly nástěnné hodiny a ocenila jsem využití přírodních materiálů, vtipné řešení bylo zakomponování dětské kuchyně do dospělé.

Co mě šokovalo, byl květináč, který se zavěšuje i s květinou vzhůru nohama. Květina z něj jednoduše visí dolů. Tato novinka pochází z Nového Zélandu, možná u protinožců mají rádi věci tak nějak proti přírodě. Mně to přišlo minimálně hodně podivné, a co si vůbec neumím představit je zalévání, i když to prý není žádný problém.

Myslím, že se oběma dámám kuchyň skvěle vydařila. Ovšem kuchyň Osmany Laffity, u něhož byl štáb na návštěvě, mě oslovila mnohem víc. Především pak skvělé obklady i pracovní deska v imitaci cihel. Tenhle styl já jednoduše můžu…