Femina.cz » Magazín » Hubnutí » Z deníku anorektičky – 1. díl: Všechno začíná v hlavě

Z deníku anorektičky – 1. díl: Všechno začíná v hlavě

Z deníku anorektičky – 1. díl: Všechno začíná v hlavě

Magazín: Hubnutí | autor: Lucie Elen | vydáno 25. 01. 2011

Mentální anorexie, odborně, anorexia nervosa, se stala jakýmsi fenoménem moderní doby. Jakmile vás tato nemoc úplně pohltí, zjistíte, že anorexie není jen pouhá nemoc, je to posedlost, vášeň a styl života, z něhož se později stává i jediný smysl života. Vím, o čem mluvím – i já jsem si mentální anorexií prošla...

Pamatuji si, že když mi bylo 12, nebo čerstvě 13 let, v médiích se o anorexii začínalo mluvit v souvislosti s obrovským nárůstem obětí, které na tuto chorobu zemřely. Možná jsem před tím informace o anorexii jen nevnímala... Možná, že právě tenkrát tento „smrtící boom“ začínal nabírat na intenzitě. Ať tak či onak, anorektičkou jsem se, ani nevím jak, stala i já. Vzhledem k tomu, že jsem už od mala byla nejvyšší ze třídy, nebylo moje sebevědomí nikterak vysoké. Oproti ostatním, křehoučkým a roztomilým dívenkám jsem si připadala jako Golem. Abych to neměla tak snadné, nadělila mi příroda do vínku ještě atopický ekzém, který mne po celou základní školu „krášlil“ obličej, krk, paže i nohy. Díky drastickým chemikáliím v podobě antibiotických mastí, jež na nějakou dobu dokázaly ekzém zničit, jsem se naučila žít sama se sebou až do 8. třídy, kdy můj život nabral zcela jiný směr.

Babička, která v dobré víře, že mi dopřává, co ona za války neměla, mě doslova zásobovala igelitovými taškami, po okraj naplněnými sladkostmi – no a já to vždycky všechno doslova sežrala. Ve čtrnácti letech jsem už měla pocit, že jsem nejodpornější bytost na světě. Přecitlivělou, uzavřenou puberťačku s nízkým sebevědomím ovládnou pocity sebenenávisti snadno. Obzvláště, když kolem sebe máte vyzáblé spolužačky, matka, vážící asi 50 kilo je vám denně na očích (a neustále si stěžuje, jak nemůže přibrat), všichni rodinní přátelé a příbuzní, kteří přijdou na návštěvu si neodpustí poznámky typu: „Teda, holka, tebe je kus!“, nebo „...No vidíš, jaká jsi pořádná ženská!“, z nichž nejdepresivnější bylo konstatování: „Alespoň je vidět, že jsi dobře živená. Macatý holky se víc líbí chlapům.“.

Jenže mně bylo 14 a nechtěla jsem vypadat jako „kus ženský“, vedle níž vypadá její vlastní máma jako holčička. Měla jsem pocit, že se na mě sypou podobné komentáře a kritiky ze všech stran. Živě si však vybavuji okamžik, kdy se to ve mně všechno zlomilo a já si řekla dost!


Moji rodiče nikdy nereprezentovali televizní ikony dokonalého rodinného života, s čímž jsem musela počítat. Kdyby mě totiž máma nebo otec viděli, jak zoufale se snažím zhubnout, mohla bych se jít asi rovnou zastřelit. Když jsem se totiž již před tím zmínila o nějakém hubnutí, začali se mi oba vysmívat, jako malé děti – žádná podpora, nebo náznak, že mě berou vážně. Raději se mi vysmáli, a potom mi průběžně připomínali, že jsem buřtík, špekáček a jiné infantilní uzeniny... Brali mě vážně jen tehdy, kdy se mnou vedli psychicky vyčerpávající dialogy, kdy si jeden na druhého si stěžovali a svěřovali se mi s věcmi, jimž jsem v pubertě nemohla absolutně rozumět. Podporu a důvěru bych však v rodině hledala marně – stačilo říct, že bych něco chtěla zkusit, dokázat, vyzkoušet, risknout – okamžitě byly všechny mé ambice sraženy slovy, že na to nemám, nemá to budoucnost, nic ze mě nebude a že kolem mě bylo je a vždycky bude plno jiných lidí, kteří budou lepší.

Proto jsem se rozhodla, že budu hubnout tajně! Co bylo horší, začalo mě to bavit. Měla jsem svoje tajemství. V nevyzpytatelné rodinné atmosféře, kde se nepravidelně střídala období klidu s bouřlivými hádkami, často doprovázenými i dosti násilnými výpady mého otce, který nikdy nešel pro ránu daleko, jsem našla díky hubnutí jakousi berličku, o níž jsem se vždy mohla opřít. Usilovné, tajné a vyčerpávající shazování kil mi poskytovalo útočiště před depresemi z rodinných hádek a zároveň, jak mi zpětně (a mnohem pozdeji) došlo, jsem se právě prostřednictvím drastického hubnutí, snažila upoutat pozornost svých rodičů.

Jednou jsem se postavila před zrcadlo a řekla jsem si: „Holka, jsi vysoká, máš dlouhý, hubený nohy, skoro žádnej zadek a celkem dobrý vlasy. Mohla bys být dokonalá, jen by stačilo zhubnout, a proměnit šatník! Musíš sundat to obří břicho, obří prsa a ty příšerně naducaný ruce, jak barokní anděl.“ No a tak jsem začala hubnout. Začalo to nevinnou dietou na principu dělené stravy. Jeden den jsem jedla jen rostlinnou a druhý den živočišnou stravu.

Dokonce já, zatvrzelý nepřítel jakéhokoliv cvičení a posilování, jsem se každý večer před spaním potila, když jsem zdolávala svých pravidelných 120 sedů lehů, 50 poctivých sklapovaček a bolestivé protahovací cviky, které by se s klidem daly nazvat mučícími. To vše jsem podstupovala, řádně zahalena do dvou pyžam, z nichž jedno bylo z teplého flanelu, navíc ovinutá huňatým županem, v zimních ponožkách a šále. Pod tento skafandr, na místa rizikových partií, jsem si navíc strkala igelitové sáčky. Dokud se nedala tato má každovečerní uniforma doslova ždímat, nešla jsem spát.

A světe div se, postupně to začínalo být vidět. Tedy, rodiče si nevšimli ničeho, což mi také přinášelo jistý druh radosti. Začínala jsem si i víc věřit. Rafinovaně promyšlený plán, nenápadnost, sen o tom, jak to všem natřu až předvedu svou dokonalou postavu, a v neposlední řadě jistota, která do té doby v mém životě nikdy nebyla. To všechno dohromady vytvořilo dokonalou rozbušku k tomu, co mělo následovat ....

Aby měl tento "anorektický epos" z mého života větší šance na to, že jej dočtete až do konce, rozhodla jsem se jej rozdělit na několik částí. V následujícím dílu se dočtete třeba o tom, jakou sílu anorexie má a jak rychle se dokáže zvrtnout a změnit se tak ve skutečnou hrozbu. Také vás zasvětím do tajů každodenního života plného hubnutí, života anorektičky, která to celé vnímá jako jednu velkou utajenou akci, v níž nesmí selhat.

Další články z rubriky

Komentáře (16)

Datum Autor Nadpis
06. 01. 2017 Teri Chci zhubnout (reakcí: 0)
14. 07. 2016 Anny POMOCNÁ RUKA (reakcí: 0)
30. 11. 2013 Lia Úplne rovnaké :O (reakcí: 1)
16. 10. 2012 blbka (reakci5) (reakcí: 0)
29. 02. 2012 krockovapavla :) (reakcí: 0)
10. 11. 2011 Alma - (reakcí: 0)
05. 07. 2011 abygail bohužel (reakcí: 0)
02. 07. 2011 diesonne anorexie (reakcí: 0)
22. 06. 2011 ilikeike příběhy (reakcí: 0)
18. 06. 2011 sportinka1 trápenie??? (reakcí: 0)
10. 04. 2011 stepanecka Podle mě, za.... (reakcí: 0)
07. 03. 2011 hoooli - (reakcí: 0)
07. 03. 2011 11789 Úžasný článek (reakcí: 0)
28. 01. 2011 ester to stejné (reakcí: 1)
27. 01. 2011 Pavel Pěkně napsané (reakcí: 0)
26. 01. 2011 Tamara je to zrádný (reakcí: 1)

Testy kosmetiky

Nivea Pečující olej do koupele Beauty Oil

Nivea Pečující olej do koupele Beauty Oil

Dopřejte si péči jako v lázních u vás doma!

Testy kosmetiky: Tělová | vydáno 23. 02. 2017

Naše tipy

Dnešní horoskop

Blíženec

23. 02. 2017 Horoskop Blíženec

Dnes se raději nepouštěj do žádných sporů, raději ustup a odejdi. Malé nedorozumění se totiž může zvrtnout v pořádnou... Celý horoskop

Karta dne

Paže pentaklu
Na cestě k tobě je skvělá zpráva ohledně tvých financí! Tvé plány, které ses rozhodla uskutečnit, se pomalu ale jistě naplňují! Jen tak dál, neboj se postupovat stále ...

Astroporadna - odpovídá Sára

astroporadna
  • Duchovno
  • Výklad tarotů
  • Magické obrázky
  • Andělské karty
  • Výklad pomocí kamenů
  • Partnerské vztahy
  • Aktivace čaker
Nech si poradit

Redakční blog

Redakční blog

PMS, hubnutí i průšvihy aneb Nový týden n...

Taky tak ráda soudíš všechny ty, kterým se povede nějaký kolosální průšvih? A je úplně jedno, jestli jde o nevěru, ka...

Celý článek

Stojí za hřích

TOPlist