Zamilovala jsem se a co dál?

Hezký den, zajímal by mě Váš názor na můj “ případ“, jestli nejsem naivní a bláhová žena:o)). Poznala jsem muže – samozřejmě je úžasnej, rozumíme si, jsme naladění na stejnou vlnu a scházíme se cca přes půl roku. Háček je v tom, že má přítelkyni 9 let. Nejsou svoji, děti nemají, tak jsem si řekla proč ne – není risk, není zisk. ALE co čert nechtěl, zamilovala jsem se a co dál? Já bych chtěla normální vztah a nechci ho do něčeho nutit, dělat nátlaky a dokola se ptát jak to tedy bude. On o tom sám zatím nějak extra nemluví, občas něco prohodí a potom z něj mám pocit, že by chtěl být se mnou, ale má nějaký závazek. Volá mi, píšeme si, vídáme se, zájem z jeho strany je veliký. Dokonce přišel s tím, že by chtěl mimčo,abych prý byla jenom jeho, ale jak si to představuje dál, to je asi ve hvězdách. Teď se stěhujou s přítelkyní do našeho města, takže nadšením zrovna neoplývám. Když jsem navrhla ukončení našich schůzek, tak s tím nesouhlasil s tím, že taky neví co bude za měsíc. Zatím jsem si řekla, že tomu nechám čas, po 9 letech kvůli nějaký cácoře co zná půl roku rozbíjet vztah je určitě risk, ale je mi 30 let a do 40 čekat opravdu nechci. Říkal mi, že ze začátku vůbec nečekal, že by se to mezi námi takhle vyvinulo, a že jsme to teda vymňoukli. Myslíte si, že tento vztah má vůbec nějakou šanci se pohnout nebo se nechávám tahat za vařenou nudli? Předem děkuji za názor z mužské strany, páč ženský v tom vždycky hledaj nějaký skrytý význam a ono je to úplně jednoduchý :o))