Tak, co ty na to, chlape?

Ahoj René, promiň, ale musím reagovat na jeden dotaz ze 4. 2. 2015: Dotaz: Mám už dva roky milence… Milý René, Trápím se s jednou otázkou a myslím, že Ty bys ji mohl rozlousknout a trošku mně (a třeba nejen mně) otevřít oči. Mám už dva roky milence. Milujeme se opravdu hodně, ale oba máme rodiny a nechceme je opustit. Já jsem s ním proto, protože manžel moji přítomnost po 20 letech (moje první známost), už moc nevyhledává, a i když je spolehlivý a občas i milý, tak se už zhruba deset let cítím hodně sama a potřebuji lásku jako sůl. Teď k mému příteli. Je to vztah na dálku. Vidíme se jednou za měsíc, což mi vyhovuje, častěji by to bylo velké riziko. Sex s ním je naprosto úžasný, je pozorný atd. Ze začátku mi stále volal, i několikrát denně, jak už to bývá, psal dlouhé emaily, esemesky, byli jsme stále v kontaktu. Jenže postupem času stále ubírá, prý má moc starostí a práce a hlídá ho žena atd. atd. Ale píše mi stále cca dvě esemesky denně, zakončené občas ujištěním, že mě moc miluje a strašně si mě váží… Mě by strašně zajímalo, když téhle dámě, která rozvrací rodinu, jsi odpověděl, že „ho máš opravdu ráda a asi bys toho opravdu hodně litovala. Dej mi vědět, jak to dopadlo a držím ti palce.“, co bys odpověděl jeho manželce… Vím, proč se ptám, jedna podobná dáma mi takhle odváděla manžela stejným způsobem… Tak, co ty na to, chlape?