Svého přítele jsem se snažila neustále podporovat…

Ahoj René. Měla jsem podle mě idylický vztah, který trval rok a půl a on mě předtím skoro rok „uháněl“. Svého přítele jsem se snažila nestále podporovat, chápala jsem chvíle kdy byl vyčerpán z práce a staral se o něj.. nebudu tu vše vypisovat, měli jsme prostě idylický vztah i on říkal že je šťastný. Jako každý vztah jsme měli drobné hádky a po jedné takové se se mnou rozešel. Zpětně jako důvod udal že to je z důvodu že sem se nechtěla stýkat pravidelně s jeho přáteli (se kterými se on stýkal velice málo, ale né kvůli mě vždycky si doslova vymýšlel důvody proč nemůže a když jsem se ho pak ptala proč jim lže tak odvětil že nemá náladu se vidět a podobně) a s rodinou. Pár dnů poté co se se mnou rozešel si našel novou přítelkyni od něj z práce, prý mu dává vše co já ne a navíc už po 14 dnech co jsou spolu jí zná celá rodina a ty jí doslova milují… Mě neměli rádi neměli prý jsem nespolečenská, což je sice hloupost, ale budiž. Nejvíce mě šokuje že mi tvrdí že se mnou byl šťastný jen mu vadili ty drobné hádky a hlavně sem se nelíbila jeho matce s jeho novu přítelkyní je zase všechno růžové, navíc jeho rodina jí miluje… Nemohu se zbavit pocitu že důvodem našeho rozchodu je jeho rodina (tedy spíše jeho matka) která mě nepřijala na základě jedné návštěvy, kde mě velice zaskočili nepříjemnými otázkami, které se rozhodně nepokládají při prvním setkání a já po té působila velice rozpačitě, protože jsem se chtěla doslova propadnout do země. Vím že to je velice zkrácené ale zajímá mě tvůj názor je špatně něco se mnou? Neustále si vyčítám že jsem se více nesnažila navázat dobrý vztah s jeho rodinou, ale na druhou stranu moji rodiče by mi do vztahu nikdy nemluvili, protože to je moje věc a můj život. Díky za odpověď