Sblížila jsem se s kamarádem…

Ahoj, je mi 41 let, rozvedená, doma dvě děti, sblížila jsem se s kamarádem, co se známe pár let, ale který bydlí přes celou republiku, je ženatý, doma taky dvě děti, nejdříve jsme si začli po nějaké době častěji psát, volat, vlastně každý den, no a strávili jsme spolu nádnerný víkend a od té doby si píšeme, voláme, neustále se tam stupňuje napětí a city a nemůžeme se dočkat, kdy se zase uvidíme, je to možné, že to je láska, snažila jsem se tomu odolávat, nejsem už přeci mladá naivní husička a přesto se tak chovám, více citů a projevů je z jeho strany, já se pořád bojím trochu těch citů, že spadnu do něčeho, co strašně bude bolet, na druhou stranu si to chci tak strašně moc užit a nemyslet na to, co časem bude. Je vůbec něco takového možné? Jak se na to ty jako chlap díváš? Názor mne zajímá, ať už je jakýkoliv. Děkuji