Začínám pociťovat negativní emoce…

René, přeji pěkný den. Můj dotaz se týká samozřejmě vztahu. Je to vztah, za který jsem moc ráda, už proto, že mě neuvěřitelně naučil a stále učí, ale to zároveň právě to je problém. Vztah je totiž občas problémový, už tak začal, tím že jsme hned na začátku museli řešit odloučení na několik měsíců a pořádně se nestačili poznat. Za tu dobu odloučení z jeho strany byly nějaké holky, ale vždy jsme k sobě zatím nějak našli cestu. Když nebudu počítat pomlky, jsme spolu 9 měsíců. Jemu je 25, je z něj schopný sebevědomý chlap, který to o sobě ví. Právě takový se mi libí a zároveň je to jedna z věcí, která mě občas trochu ničí. Není typ, který by mi psal každý den, nebo měl potřebu mi volat, zvykla jsem si, a ani já tu potřebu tolik necítím, snažím se to brát tak, že to neznamená, že mě nemá rád. Bohužel si to ale musím říkat čím dál častěji.. a už tomu občas přestávám věřit. Cítím, že ne všude mě chce a za dobu kdy spolu nejsme stihne spoustu věcí se spoustou jiných lidí, které já neznám. Občas cítím strach, že na mě nemyslí a nejsem pro něj důležitá a mám pocit že náš vztah není zdravý vzhledem k tomu, že ostatní páry si o sobě dávají často vědět a mají přehled. Už jen tím si připadám něčím nedostatečná, že teda asi nejsem dostatečně zajímavá, aby se mnou chtěl trávit více času. Když jsme spolu, věnuje mi hodně pozornosti, ale už méně, když jsme ve společnosti. Není partnerem, který by mě hned představoval, já to beru, snažím se sama být samotnou jednotkou, ale přesto nejsem natolik sebevědomá jak on, mé vystupování není tolik extrovertní. Místo aby mi byl v takové chvíle partnerem, cítím se nejistě, právě protože je tam on, a já nevím, jestli budu dostatečně dobrá, mám na sebe v tomto vysoké nároky. Když se v dané situaci nezachovám úplně tak, jak jsem si přála a ještě cítím nepřijetí z jeho strany, tím že se baví s ostatními ale se mnou ne, začínám pociťovat negativní emoce. Nejsem na to pyšná, zároveň vím, že když by tam nebyl, jsem mnohem uvolněnější. Není to tak vždy, jen uvádím určitou situaci, kterou jsme řešili a on mi řekl, že ho někdy irituje jak se chovám ve společnosti. Což mi příliš asi nepomůže, neboť celou tu dobu je to právě nejistota, která mě znervoznuje a to, že cítím nepřijetí z jeho strany. Jednoduše mě neujišťuje, přitom bych to potřebovala, takže nevím, do jaké míry to se mnou myslí a nemyslí vážně. Asi každý by z takto napsaného dotazu, odpoveděl: „holka máš malý sebevědomí.“ Je mi 23 a rozhodně mám na čem pracovat, protože nejistá bývám, ale ne vždy a ne se všemi. Mnohdy působím opačným dojmem a také se tak cítím, ale to, jak on je sebejistý, ale mě spíše shazuje (často ve vtipu), přitom já ho často chválím, ale nepamatuji si, že on by mě v něčem chválil.. ta jeho sebejistota v kombinaci s tím, že mě neujistí, je těžká a já nevím jak reagovat a jak to brát. Jestli to tak chlapi ani snad nemyslí, nebo jestli si opravdu připadá tak dokonalý a když já v mnoha věcech přiznám, že nejsem dokonalá, ale chci na tom pracovat, tak jestli jsem pro něj vlastně dost dobrá? Nejvíce ujištěná si připadám v posteli, i když ne slovy 🙂 ale to je asi málo.. Děkuji za názor