Nechce mě zřejmě zpátky…

Nechce mě zřejmě zpátky… Dobrý den pane René, Byla jsem s přítelem rok a pár měsíců. Nikdy jsem tak dlouhý a krásný vztah nezažila. V půlce listopadu se se mnou rozešel, i když jsme tomu dávali příčinu trochu oba a ztrácela se kvůli tomu láska mezi námi. Bylo to velice bolestivé, alespoň z mé strany. Já trpící častou podezíravostí a srovnávání se s druhými, vyplývající z nedostatečné sebedůvěry a on často zahleděný ve virtuálním světě a mírnou apatií až chladností a nezájmem. Byla jsem z toho bez sebe. Později ke mě ani nechodíval spát a já usínala bez něj. Říkal, že přijde v určitý čas a nikdy tomu tak nebylo, vždy se zdržel o několik hodin na počítači déle, někdy nepřišel vůbec. Já začala z toho hysterčit, cítila jsem se až bezmocně. To k čemu došlo, až k rozpadu všeho krásného lituji. On je o 9 let starší než-li já, ale na věku přece nezáleží. Milovali jsme se, ale to já jsem se ve vztahu začala měnit. Začaly se objevovat hádky, ale pořád jsme byli spolu. Přesto se to postupně ale zhoršovalo a hádky mezi námi a žárlení z mé strany nabývali na obrátkách. On byl chladný. I když mi dával často příčiny, abych žárlila, když jsem začala sledovat jeho zprávy a sledovat fotky, protože jsem přesto vše ztratila k němu určitou důvěru. Zjistila jsem, že má složku ve které má samé ženy, v historii, že se dívá často na lechtivé stránky a že si píše více s kamarádkami než kamarády nebo i na sociální síti „někoho hledá“. Bylo mi hrozně. Teď už jsme bez sebe cca 4 měsíce. Já jsme opět ta, jako mě poznal od začátku. Jako dva „upírci“. Zapracovala jsem na svém sebevědomí a on na svých koníčcích, které dělal dříve. Myslíte si, že by byla možnost, abychom se k sobě někdy vrátili? Jenom poznámka. Teď o víkendu jsme šli po dlouhé době spolu do čajovny a povídali si, došlo však opět k líbání atd. Ptala jsem se ho na holky. Řekl, že se mu jedna líbila a že byl s ní párkrát v lednu na výletě, k ničemu nedošlo jen si dali pusu na tvář. Řekl mi, že pří vzpomínce na to, že by s ní měl mít vztah, se mu udělalo nějak špatně. Teď si prý nikoho hledat nechce. Vlastně mi dokonce řekl, co je mi vlastně do toho, proč mě to tak zajímá. Ptala jsem se ho, jak to bude mezi námi. Řekl mi, že neví co bude a že neví, jestli se k sobě vrátíme, že mi ani nechce stát v cestě a myslí si, že mi brání ve štěstí. Přesto mi řekl, že se budeme navzájem podporovat, pomáhat si a před pár dny mi napsal, že má na mě prosbu, zda-li bych mu něco nakreslila, protože chce vidět, jak to udělám. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď Hezký den Vám přeji Michaela