Může se muž zamilovat do ženy, kterou nezná?

Ahoj Tome, je to půl roku, co jsem se přes seznamku seznámila s klukem (oba 29). Během dvou měsíců, kdy jsme se vídali 1-2x do týdne (je z jiného města) jsme spolu strávili noc a řekli jsme si, že je nám spolu krásně a tak to spolu zkusíme. (On před tím celkem spěchal, naléhal a já byla ta, která to trochu usměrňovala, protože jsem si před tím prošla dost bolestivým rozchodem a potřebovala jsem nabít alespoň trochu jistoty, že mu nejde jen o jedno). Hned po tom odcestoval do zahraničí na tři týdny, psal mi o lásce a že by raději byl se mnou. Vrátil se a vše bylo ještě intenzivnější, krásné a idylické… Začali jsme spolu trávit víkendy, pak dokonce začal odjíždět až v pondělí ráno a to ostatně trvá do teď. Nicméně 3 měsíce zpět zareagoval na společnou fotku mých kamarádek a mě s tím, že má nejlepší kamarádka (říkejme jí M) je z nás nejhezčí… Nevěděla jsem jak na to reagovat ale dotklo se mě to, nicméně přešla jsem to a řekla jsem mu jen „Hmm, tak to je dobré vědět.“ Říkala jsem si, nelíbí se mi to ale třeba to nic neznamená… Jenže po týdnu, když jsme zas byli spolu a já začala mluvit o M, začal se na nic vyptávat takovým způsobem, který mi přišel dost nevhodný. Zda někoho má, co dělá za práci a odkud je (má jméno v azbuce) … Dostala jsem se do takové schízi, že jsem ji přestala zmiňovat v běžném hovoru a začala se u mě projevovat nejistota… Pak přišel s tím, že si všiml, že si na fcb změnila profilovou fotku a že jí to moc sluší. Konfrontovala jsem ho, že se mi to nelíbí a on zareagoval tak, že se nemusím bát, že mě má samozřejmě rád a že se mu samozřejmě líbím nejvíc a že jsem „vyhrála o prsa“. Wtf! (pardon) Přijdu si jako bych chodila s puberťákem… Přitom má za sebou 5ti lety vztah. Nějakou dobu byl klid… Řekla jsem si, že je to prostě jeho styl humoru… Proč ne. Já se nacházela po dva roky většinou v dámské společnosti a on v pánské… Jenže… nedávno jsme se o něčem bavili, zahrnovalo to i M a on se mě zeptal… „Ona je asi hodně společenská viď? Hm, to já nejsem.“ Co tohle proboha znamená? Proč má vůbec tendenci se porovnávat? Opět jsem ho konfrontovala, bohužel už se to neobešlo bez slz, protože mě to bolí… Jeho reakce byla hezká, řekl mi, že je to jen velké nedorozumění a že mě miluje a že pokud mě to tak trápí, nemusíme se o ní vůbec bavit. Řekla jsem mu, že to není řešení, protože ji znám skoro 15 let a že on musí začít přemýšlet nad tím co vypustí z pusy, než to řekne. A co je třešnička na dortu? Že se ani neznají… Ano, cítím se jako blázen. A já po tom všem mám strach z jejich společného setkání… S M máme krásný vztah, víme toho o sobě možná až příliš, je součástí mé rodiny… Nicméně musím přiznat, ze trochu na ni přecijen žárlím, protože má neskutečný úspěch u mužů i u žen, všichni ji zkrátka milují. Je to člověk s krásnou duší. Jsem ráda, že ji mám ve svém životě… A možná mám obavy, že až se poznají, bude to tak i pro něj. Přecijen je právě společenská, usměvavá, veselá a já jsem uzavřenější typ a do toho si ještě procházím ne zcela ideálním obdobím pokud jde o práci a bydlení. Zkrátka spousta změn a stabilita téměř žádná… Začínám mít pocit, že jsem paranoidní… a na jednu stranu si přeju abys tu mou paranoii vyvrátil (že se můžu spolehnout na své pocity, a že není pro mě) a na druhou ji potvrdil (že mě hlava nezradila a že jsem si ho přecijen zvolila dobře) 😀 Nejhorší asi je, že se nemůžu svěřit M, protože se jí to týká… Mluvila jsem s ním o tom ale mám pocit, že jsme se díky tomuto trochu odcizili a já už nemám pocit náklonnosti jako dřív. A tak si lámu hlavu…