Mé manželství se dostalo do stereotypu…

Ahoj René, jsem 15 let vdaná. Mé manželství se, jako mnoho jiných, dostalo do streotypu a já ho začala řešit tím nejblbějším způsobem. Tedy … až teď si uvědomuju, že jsem to neměla dělat. Zkrátka, zaregistrovala jsem se v jedné internetové seznamce, kde jsem si dala inzerát, že hledám milence. Podmínkou bylo, ať je zadaný. Byla to záruka toho, že si na něj nebudu dělat nároky a věděla jsem, že toto mně uchrání před slepou zamilovaností. Odpovědí přišla velká spousta, jedna mne zaujala, muž na fotce se mi líbil. Byl rozvedený, s dlouholetou přítelkyní, což mi vyhovovalo. Setkali jsme se, začali se scházet, zval mne na nejrůznější kulturní akce, večeře, snažil se mne zaujmout, vymýšlel zajímavý program. Po dvou měsících jsme se spolu poprvé vyspali. Bylo to úžasné, úplně jiné, než doma. Uvědomovala jsem si, že je to všechno tím, že je to nové a jiné a že se nesmím zamilovat. Poctivě jsem si vypisovala všechny jeho negativní vlastnosti a vše, proč bych s ním nikdy nechtěla být. Po každém krásném orgasmu jsem si je četla, ať do toho nespadnu. I když jsem vnitřně cítila, že mám k němu blízko, dařilo se mi to nedávat najevo a tyto city si prostě nepřipouštět. Dnes je to rok a půl, po celou tu dobu náš vztah pokračoval stejně … kvalitní program, dobré jídlo a pak postel, „domácí vztahy“ jsme spolu neřešili, čímž jsme do našeho vztahu nevnášeli žádné negativní emoce a ten tak byl po celou dobu pohodový. Jednoho večera jsem byla na školním srazu, kde jsem se dala do řeči s nezadanou kamarádkou, která se mi svěřila, že už dlouho marně hledá partnera a zmínila i „mou“ osudovou seznamku. Já jsem mlčela, jako hrob. Jsem přeci šťastně vdaná. Po pár drincích mi na mobilu začala ukazovat fotky nápadníků, kteří o ni projevili zájem a mezi nimi se objevila i fotka mého milence. Nehla jsem ani brvou, ale ten vnitřní vztek, který do mně vjel, se nedá popsat. Napadlo mně jen, jak jsem mohla být tak hloupá … nechránila jsem se při sexu s ním, bůhví, kolik nás bylo najednou, vždyť jsem se mohla něčím nakazit. Od té doby jsem se mu neozvala, je to měsíc, nereaguji na nic. Z toho úžasného chlapa, který se tak staral o to, ať je mi krásně, byl najednou v mých očích ubožák. René, poraďte mi teď jen prosím, jak mám reagovat na jeho dotaz, co se stalo? Má cenu mu něco vysvětlovat, když už s ním nechci mít nic společného? Víte, vnitřně cítím, že bych mu dala ráda za vyučenou, na druhou stranu přemýšlím, jestli to k něčemu bude … Děkuji