Mám ho definitivně vypustit ze svého života?

Ahoj René, před cca 4mi lety (bylo mi 18) jsem potkala na brigádě kluka, který se mi hrozně líbil. Nakonec jsem za ním přišla a začli si povídat a další den sme si spolu už něco málo začali. V té době jsem byla jakštakš vyléčená anorektička, čili jsem byla psychicky dost naměko a naivní a strašně jsem se do něj zamilovala. On byl stejně šílenej jak já a hoodně jsme si rozuměli. Byli jsme JAKO milenci, nežnosti, jen bez sexu. On se pořád o to snažil, ale já jsem odmítala (měla jsem za sebou v té době jednu jedinou sexuální zkušenost a ten týpek se se mnou vyspal a odkopl a bála jsem se, aby to tentokrát nedopadlo taky tak). No a tady ten můj „kamarád“ to po třech měsících nevydržel a začal spát se spolubydlou (řekl mi to). Tak jsme se „rozešli“, já rok a půl nevěděla o jeho existenci a pak mi najednou napsal. Tak jsme se teda sešli a já jsem nedovedla být naštvaná, odpustila jsem mu (to že nám to tenkrát nevyšlo jsem brala jako svoji chybu), ale už jsem mu nedovedla znovu věřit. Řekl mi, že se nedávno rozešel s tou spolubydlou a že ho o všechno obrala (tak jsem se dovtípila, že za mnou se chtěl „vrátit“ protože jsem byla hodná, neškodá a milovala jsem ho). Nedovedla jsem si s ním znovu začít a on si po pár měsících našel novou holku. Teď jsou spolu skoro dva roky, ale mezitím se občas viděl se mnou a choval se tak, že ho fyzicky stále přitahuju. Já v průběhu poznala pár kluků, s některými jsem trochu „dobrodružila“, ale s nikým jsem si nerozuměla tak jako s ním. On nevydrží sám, ta jeho holka je oproti mě uplně ošklivá, mě mu kamarádi záviděli. Myslím, že kdybych mu řekla že ho chci zpátky, že by měl hoodně velké dilema jestli ji kvůli mě opustí. Mám nějaký takový podobný akt risknout nebo ho definitivně vypustit z mýho života? Je tu nějaká šance, že takovej kluk přestane lítat z postele do postele a začne si pořádně vážit svojí holky? Děkuju 😉