Kolega

Ahoj. Chtěla bych se zeptat na tvůj názor ohledně zamilovaného kolegy v práci. Nastoupila jsem do práce, kde jsem celé dopoledne sama na svém pracovišti. Nikdo mi nestojí za zadkem, vedení zajímá jen výsledek. Jelikož nejsem úplně kolektivní typ, tak mi tahle práce absolutně vyhovovala. S kolegyněmi se vidím jen ráno a při obědě, Fajn. Jenže je tam jistý muž, co má na starost chod celého domu, je to skoro takový druhý šéf, do všeho vidí, nic mu neunikne. Ze začátku byl hodně odtažitý, naše komunikace spočívala jen v oznámeních, kde je co rozbité a co je potřeba doplnit na úseky. Po nějaké době mi přibylo nárazově hodně práce a on se nabídl, že mi pomůže. mluvila jsem s ním o běžných věcech, postupně i o mojí rodině, mých myšlenkách a problémech. Nutno dodat, že jsem zrovna procházela těžkým obdobím s partnerem a v kolegovy našla vrbu a posluchače. Doba pracovní vytíženosti zkončila, ale on neodcházel. Pomáhat mi již dávno nemusí, ale přesto tu a tam něco udělá místo mě, dává mi dárky, stará se o to, aby mi v práci nic nechybělo, běhá za mnou po mém úseku, hodiny u mě stojí a kouká, jak pracuju. Zamiloval se. I když ví, že mám přítele a děti, stejně se nechce nechat odradit. Snažila jsem se ho upozornit, že mi takový veliký zájem nedělá dobře. Nechce to slyšet. Pár dní se stáhne, přijde za mnou jen na chvíli, ale potom se to vrátí zase zpátky. Pronásleduje mě po budově, mává mi na rozloučenou z okna. Protože má delší pracovní dobu než já, tak svou práci jde dělat, až když odejdu, dost často je tam dobrovolně přes čas. Stále mě někam zve. Ať už s dětmi nebo bez nich. Já mu stále opakuji, že mám muže, se kterých ráda trávím čas, ale on mi odpoví, že to přece nevadí, že by mohl jet s námi nebo prý počká, až bude můj muž v práci – dělá víkendy a přespává tam. Že prý jsme přátelé, neděláme nic špatného, jen by byl rád, kdybychom občas jeli jen spolu někam nebo případně i s těmi dětmi. Že prý všechno zaplatí a obstará, abych nenarušila náš skromný rodinný rozpočet. Jenže já ho nechci využívat, jet někam za jeho peníze, aby mohl dál stát u mých dveří. Spoustu věcí co řeknu bere jinak, i jasné odpovědi si přetočí ve svůj prospěch. Beru ho jako bližšího kolegu, kamaráda, ale ne tak intenzivně, jako on mě. Kolegovi je 55, mně 35, je rozvedený, děti velké. Je pravda, že mi jeho zájem lichotil, byl daleko větší než zájem mého přítele, který odejde do práce a jakoby se po něm slehla zem. Zase doma je fajn. Příteli jsem to řekla, nevidím důvod, proč ne, a taky jsem si chtěla sem tam nějaký dárek od kolegy nechat a nechtěla jsem lhát, že je od kolegyně, které se to doma nehodilo. To se mi nepovedlo, musím lhát furt, protože přítel si pak začne fantazírovat a má jen blbé připomínky. Vidím ten rozdíl mezi nimi, kolega zkušený na rukou by mě nosil a všechno by dělal, co mi na očích vidí a přítel takový není. Ale já kolegu nechci, jiskra nepřeskočila. Přítele mám ráda takového jaký je, už ho znám a vím, co čekat nemůžu 🙂 Tak se chci konečně 🙂 zeptat, co mám dělat. Tu práci mám ráda, potřebuji ji, ale unavuje mě stále kolegu odmítat, zkoušela jsem to i po zlém, ale nepomohlo to. Nechci ho ranit, zároveň ale nechci využívat jeho štědrosti, což on ví, spoustu věcí mu vracím, i když se to nedělá, on mi je pak stejně nějakým způsobem dá zpátky. Je to taková hra kdo s koho. S kolegou se sebe nedotýkáme, nespali jsem spolu, dal mi jen pusu, když jsem měla narozeniny, v kolektivu přede všemi, stejně jako ostatní. Přesto si tam šuškají, že jsme pár. Že prý se hodně změnil k lepšímu, když jsem nastoupila, jinak s ním nebyla řeč, což je asi fajn. Pomluvy si neberu osobně. Už to trvá rok a půl a prý bude můj poslední. Myslíš si, že je to v pořádku? Měla bych se nechat rozmazlovat, jezdit po výletech nebo mu ublížit? Měla bych odejít ze zaměstnání? Nejsem moc důvěřivá, mám strach, že za tu pozornost časem bude něco chtít i když tvrdí, že ne, že to všechno dělá rád a aspoň není sám. Zároveň nechci, aby si přítel myslel, že mám někoho jiného. On ten kolega je takový jediný dostupný kamarád, kterého mám. Kamarádka bydlí daleko a jinak se s lidmi moc nestýkám. Děkuju, pěkný fajn den.