Je cesty zpět ?

Dobrý den. rnJsem maminka samoživitelka a po rozvodu s exmanželem jsem byla dlouho sama. Před třemi měsíci jsem poznala muže, se kterým jsme se do sebe zamilovali. Seznámil nás kamarád, který mi řekl, že onen muž je čerstvě nezadaný. Bohužel vyšlo na jevo, že to pravda není, partner měl rodinu a stále žil s maminkou svých dětí. Protože už jsem v sobě měla city, rozhodla jsem se zkusit tomu vztahu dát šanci. Netlačila jsem, trpělivě jsem přečkala za tu dobu několik jeho rychlých hovorů s domovem, kdy se jeho partnerka zajímala, kde je, když byl zrovna se mnou. Přečkávala jsem tři měsíce i to, že jsem mu nemohla zavolat, dokud nevolal on sám, nemohl u mě nikdy přenocovat, nemohli jsme nikam pomali jít. Za ty tři měsíce jsme si jem dvakrát vyjeli na výlet, jinak jsem byla sama doma a čekala…rnNecítila jsem se nejlépe ani kvůli jeho rodině, mockrát jsem zvažovala, zda to má smysl, ale partner mě ujišťoval, že setrvavá jen kvůli jejich dvěma malým dětem, že mě miluje a sám neví, co dělat. Vyčkávala jsem tedy, jak se situace vyvine. První měsíc jsme spolu trávili každý večer, partner byl pozorný, láskyplný, pomáhal mi kolem domu, nakupoval nějaké menší vybavení, choval se velmi pěkně i k mým dětem. rnDruhý měsíc začal znovu pracovat na nečem, co už měl rok rozdělaného, potřeboval práci dokončit do zimy a začali jsme se vídat méně. Jeho příjezdy se změnily zhruba na jedno setkání za týden, pak i za dva týdny. Vždy ale, když přijel, promlouvali jsme, jak se cítím, že mi ten rozvolněný kontakt nedělá nejlépe a partner mě ujišťoval, ať ještě vydržím, že jakmile práci dokončí, budeme mít na sebe zase víc času. Seznámil mě se svými kamarády, kterým se se mnou i chlubil, a tak jsem uvěřila, že jen zábavou nejsem. Když jsme se neviděli, posílal mi i fotky, jak je s prací daleko. Respektovala jsem, že chce něco dodělat, že k tomu i chodí do zaměstnání, musí se věnovat svým dvěma dětem, a tak jsem se snažila čekat…rnPopravdě jsem se ale cítila stále více osaměle, což jsem mu i říkala. Často jsem se ptala, zda už nepojede kolem, ale bohužel to nešlo. rnrnV listopadu mě na sociální síti oslovil neznámý muž. Hned jsem napsala, že nemám o seznámení zájem, ale stále to zkoušel a byl neodbitný a musím říct i vtipný, až jsem zabředla do rozhovoru, ani nevím jak. Chyběl mi partner, cítila jsem se už odsunuta na druhou kolej, nebyla si opět jista, jak to se mnou vlastně myslí a opět pochybovala o jeho umýslech, zda nejsem jen povyražením od jeho partnerky, když jezdil po týdnu, deseti dnech a zprávy od něj začaly také chodit méně a méně. rnA tak jsem si začala nevinně povídat s tím, kdo mě oslovil. Neměla jsem žádné postranní úmysly a rozhodně jsem neplánovala se s ním nikdy sejít, brala jsem to jako odreagování a neplánovala jsem si vypisovat ani nijak dlouho. Po pěti dnech přátelské konverzace o životě, práci… se téma bohužel změnilo na intimnější, ze strany pisatele. Brala jsem to v legraci, snažila jsem se na to příliš nereagovat a nebo jen jednou větou nějak a vymluvila se, že jdu k dětem, vařit apod. Pisatel začal poté posílat intimější fotografie, musím s ostudou přiznat, že jsem ve slabé chvíli poslala dvě jen lehce vyzívavé, nic nahého, načež on začal posílat své nahé fotografie, přesto, že jsem napsala, že o až takové fotky už zájem nemám. Necítila jsem se v takovém druhu konverzace dobře a na druhý den konverzaci ukončila…rnrnPartner se brzy poté najednou odmlčel a já dostala neblahé tušení, které se mi poté potvrdilo – pisatel byl partnerův kamarád a vše mu o konverzaci řekl a pověděl to i dalším blízkým kamarádům partnera. Zdrtilo mě to. rnrnChápu, že se mnou partner přestal mluvit, uzavřel se a beze slova mě přestal kontaktovat. Já se velmi snažila kontakt navázat, omluvit se, vysvětlovat, ale marně. Trápí mě výčitky svědomí, cítím se provinile, cítím se i ponížena a především mám v sobě obrovskou lítost a bolest – partnera miluji, velmi lituji a k celé této konverzaci došlo jen proto, že je sám zadaný a já už pochybovala o tom, že to se mnou myslí doopravdy. Popravdě zpětně ani nerozumím sama sobě, obvykle mě nikdo na takové hry nenachytá. Myslím, že jsem prostě už jen dlouho sama, s malými dětmi mezi čtyřmi stěnami a ztratila jsem na chvíli rozum. rnV podstatě z mé strany šlo jen o rychlý flirt nebraný vážně. Bohužel jsem ale netušila, že je to od pisatele past…rnrnJe vůbec ještě možné nějak situaci mezi námi s partnerem napravit ? Chápu, že se vše dotklo jeho ega, že mě chtěl mít sám pro sebe a najednou si se mnou povídal někdo jiný, ale on sám je zadaný, nedával mi žádnou jistotu, mohla jsem jen a jen čekat, až si udělá čas i na mě a přitom se teď cítím, jako bych ho podvedla. Velmi mě to bolí, protože jsem věrný typ ženy a něco takového, jako zmíněná konverzace, ke mně vlastně ani nesedí. rnPřesto, že nedošlo na žádné osobní setkání a kontakt s pisatelem jsem sama ukončila, nemůžu pocitem viny ani spát a velmi, velmi mě to trápí….rnrnDěkuji za odpověď..