Jak zařídit, aby se začal snažit také on?

Hezký den, René. Chci moc poprosit o radu – je mi 25 let a potkala jsem milého, vtipného, zodpovědného kluka (30 let). Zamilovala jsem se o něj a jeho osobnosti a od začátku bylo vše skvělé. Přemlouval mně, abych se k němu hned nastěhovala, ale po předchozích zkušenostech jsem mu řekla, že u něj mohu přebývat, ale všechno si k němu nastěhuju, až to bude vážné. Podotýkám, že nikdy s nikým nebydlel, byl rok sám a předtím měl tříletý vztah na dálku a před ním dvouletý vztah n dálku. V mezičasech mezi tím asi proběhly nějaké příležitostné románky. Já jsem se rozešla s přítelem po dvou letech. Začala jsem tedy u svého nového přítele přebývat prakticky každý den, postupně jsem si k němu dala předměty denní potřeby, takže k mamce domů vlastně ani nepotřebuji. On si podle svých slov chvilku zvykal na to, že je někdo doma, ale už si zvyknul a líbí se mu, že na něj někdo čeká. Jsme spolu dva měsíce a prakticky od začátku spolu bydlíme, protože kvůli jeho časově náročné práci bychom se asi jindy nesetkali. Já se o něj starám, vařím mu prakticky denně skvělá jídla, dávám mu s sebou svačinu do práce (dříve ani neměl čas jíst, celý den hladověl) a starám se o to, aby měl vše co potřebuje. Jsem do něj moc zamilovaná a on to ví. Zde je pravděpodobně kámen úrazu, protože když přijde domů, přivítá se se mnou a jde ještě pracovat na pc (i když toto s jeho profesí nesouvisí – byl vždy zvyklý po příchodu domů pracovat)… Mně nezbyde moc jiného než jít uvařit večeři. On mi potom svou pozornost nevěnuje, nezajímá se o mně a mám pocit, že díky tomu, že nejsem z jeho profesního okruhu, si ani dost neváží mé práce. Vidím, že je mu se mnou hezky a je takto spokojený, ale on sám od sebe mi nic moc nepřináší – vůbec se nesnaží. Přála bych si, aby mi jen tak donesl květinu, přichystal mi překvapení nebo mi řekl, že mně miluje/má rád jen tak sám od sebe a nevím, jak toho docílit. K ničemu ho nutit nemohu….? Jak zařídit, aby se začal snažit také on? Stejně tak jsem byla zvyklá podnikat různé věci, volný čas trávit hodně aktivně, ale přítel je z práce unavený a jediné, co si zvládne vmyslet a dojednat, je fitko s kamarádem, který je sám a je na něm psychicky závislý. Dříve svůj čas trávili tak, že kamarád v pátek přijel, šli spolu posedět na bar, víkend strávili spánkem a cvičením a potom v pondělí/ úterý odjel zpět domů. Je to jeho nejlepší kamarád a nemá vůbec zájem se s mnou setkat ani když navrhuji ,abychom se někdy například potkali v centru , když jsem s kamarádkami venku, tak všichni, a jen tak se poznali. Má stejnou profesi jako přítel, jsou přáteli ze školy. Mrzí mně, že mně nechce brát ven s přáteli… Další věc se týká chození ven s přáteli – nic mu nezakazuji a ani nechci. Jediné, co si přeji je, vědět, co má v plánu a kdy a orientačně se domluvit na čase, kdy se , doma‘ potkáme, což mu ční potíže, není zvyklý plánovat ani s nikým řešit podobné věci. Můj dotaz směřuje k tomu, jaký máte názor na jeho chování? Jak je možné docílit toho, aby ke mně vzhlížel, dobýval mně a snažil se mně udělat šťastnou sám od sebe a bylo to pro něj důležité? Jak to udělat, aby mně neměl na háku, ale aby snaha, láska a vše, co k tomu patří, bylo v rovnováze? Mám pocit, že toho moc nechci – jenom vědět, že je přesvědčen o tom, že já jsem pro něj ta pravá… Děkuji