Jak mám vnímat jeho kámošku – bývalku…

Dobrý den, zajímal by mě Váš názor z mužského pohledu. Moc se předem omlouvám za dlouhý text. Já (26) jsem si před rokem a něco našla přítele (28). Ještě v době, kdy jsme spolu jen randili a oťukávali se,jsem věděla, že často bývá s jednou svojí kamarádkou (24), se kterou se znají už pár let a je to zároveň jeho bývala. Byli spolu asi jenom půl roku, ale ona ho na vztah nechtěla, jen jako kamaráda na ven, na cestování a občas do postele po nějaké akci. On jí miloval. Ani ne půl roku předtím, než poznal mě, se jí všemožně snažil dostat zpátky, že jí miluje a tak. Pak prý najednou začal mluvit o mě. Ona sama mi asi po roce, když jsem s ní hodila řeč, řekla, že neveřila, že nám to vydrží, že si myslela, že mě má jenom na truc (to mi řekla ona sama). Tomu taky odpovídalo její chování. Všecko řešila s ním, hlavně problémy s jedním klukem, kterého uháněla a do kterého se šíleně zamilovala. Denně si psali na FB, několik sms (i v noci) a pořád s ním řešila hlavně toho svého idola. Vůbec nerespektovala, že má holku. Asi půl roku toho chození jsem neslyšela nic jiného, než kde byli, s čím si mu zase vylila srdíčko a podobně, Byli spolu skoro denně, vozil jí do práce, z práce, chodily spolu do města, ona se chtěla jít projít nebo projet, tak on šel, ona si chtěla jít sednout a postěžovat si a on šel, ona se chtěla učit anglicky a on šel, i když ho to údajně nebaví. To jak ho otravovala s tím klukem ho taky dost štvalo, ale rozčiloval se jenom přede mnou, ale když ona něco chtěla, on skákal jak cvičený pudlík, jen aby se jí zavděčil. Byli spolu denně, i tehdy, když byl se mnou, tak třeba předtím, i kdyby jen na hodinu. Asi dva nebo tři měsíce po tom, co jsme spolu začli chodit, jsme jeli na 14 dní na dovolenou. Tam si s ní taky psal a kupoval jí pohledy a dárečky (protože ona to sbírá). (Ona mu ještě předtím ze své dovolené přivezla taky dárečky a poslala pohled, kde psala, jak jí chybí a že by si to sním užila mnohem víc a podobně). O pár měsíců později si v den volna domluvili výlet spolu na kolech, mě to ani neřekl, až jak jsem se ho zeptala, co bude dělat, tak prý mi to neřekl, že bych to stejně neujela. Ona absolutně nebrala v potaz, že má holku a že by měl být s ní a on na první místo stavěl jí. Ona mu pořád automaticky psala, jestli nezajdou nebo nezajedou tam a tam a on bral jako samozřejmost, že tam jde s ní, jako by k ní měl furt nějaký závazek a potřebu jí vidět. Na ten výlet nakonec jel se mnou, ale jenom proto, že se předchozí večer v hospodě pohádali, tak mi až ráno volal, jestli nechcu jet. I tam si s ní celý den psal sms. Několik měsíců jsem trpěla tohle jejich chování a říkala jsem si, že snad aspon on dospěje, protože ona je věčná pubertačka. Protože myslím, že je snad normální, že když je někdo zadaný, tak přátelé opačného pohlaví o něco ustoupí do pozadí a není vhodné, aby se scházeli tak často. Ale pořád se k tomu neměl, stále jsem slyšela jen kecy o ní a jejím idolovi a jak ho to rozčiluje, až jsem se poprvé ozvala, proč s ní teda furt někam lozí. Docela ho to zarazilo. Tenkrát to bylo stručné, řekla jsem, že si furt stěžuje, ale furt s ní někam chodí, že je to prostě divné. Na to mi řekl, že nemám být proč naštvaná. Tohle jejich „kamarádství“ zaráželo i ostatní, svoje mu řekla jeho sestra a i jeho kamarádi do něj ryli (to vím od těch lidí). Nikoho neposlouchal, nad všemi mávnul rukou. Tak v půlroce našeho vztahu jeli ti dva na dovolenou. Tu měli naplánovanou už dlouho dopředu, ještě než jsme spolu začali chodit, mělo jet víc lidí, ale nakonec jel jen on s ní a její kámoškou. Já nemohla jet s nimi z finančních důvodů. Nechtěla jsem mu kazit výlet, tak jsem si řekla, že mu už řeknu něco pořádně, až se vrátí. Z té jejich dovči mi psal každý den, abych pravdu řekla, ani jsem to nečekala. Hned jak jsem se sním po tom viděla, řekla jsem mu svoje, že si myslím, že jí pořád chce a on, proč si to myslím, tak jsem mu řekla to všecko jeho divné chování co jsem půl roku snášela, že to není normální a že jestli chce chodit s někým jiným než s ní, bude jí muset dost omezit. Nechtěla jsem mu brát kámošku, tak jsem řekla, at si klidně s ní jde občas zahrát (hrají spolu (ale i s jinýma lidma) raketové hry), a pak že jdou stejně na pivo, ale že ty jejich soukromé „dýchánky“ fakt trpět nebudu. Hodně jsem to tady zkrátila. Celou tu dobu se ke mě lísal, že jí bere spíš jako kámoše (to jsem mu opravdu nezbaštila) a že s ní už nebude tak moc chodit a podobně. Tuhle promluvu k němu jsem stále odkládala, protože takhle mi on všecko říkal, kde byli a co řešili, nechtěla jsem docílit toho, že se s ní stejně bude scházet (tak jak mi to vadí), ale už mi o tom nebude říkat (jak jsem předpokládala, tohle se taky stalo). Vydržel jí nepsat dva týdny. Pak mi řekl, že jí napsal kvůli hře a ona že je kamarád na prd, že jí napíše jenom , když si chce jít zahrát (podle mě by takové scény obyč kámoška nedělala). Dalo by se říct, že ještě chvíli byl relativní klid, nemluvil o ní (takže nevím, jestli s ní býval, ale myslím, že už ne tak často). Ale před pár měsíci se to začlo zase pomalu rozjíždět. Popravdě, jsem to čekala, nevěřila jsem, že by jí dokázal tak omezit. Zase spolu (i když asi ne tak často, ale ted už to nevím 100%) začli chodit soukromě ven. Učit se anglicky do hospody (i když se jí nabídlo tucet lidí, přeochotných jí pomoci, ona dorážela na něj, až šel a přitom jeho úroveň je o něco nižší bych řekla)(to jsem mu zrovna volala, tak mi to řekl), zase šel s ní ven na koloběžku (i když ta ho taky údajně nebaví, to mi říkal jednou v obchodě, že by si jí koupil jenom kvůli mě, aby se mnou jezdil)(to bylo asi tak před dvěma týdny, ale tohle vědět nemám, on neví, že to vím), a zase si chodili sami dva na pivo (on jí totiž staví i před kamarády a jde spíš s ní, než s nima, a pořád sami dva, nikdy nepřiberou nikoho dalšího) a když jsem se to dozvěděla od někoho a rýpla si, že mi to ani neřekl, tak že nechtěl, že bych z toho dělala kdo ví co. Párkrát jsme někde byli ve třech, oni dva mezi sebou prohodili sotva pár vět, bud jsem se bavila já s ní nebo bylo ticho, ale jakmile jsem se nachvíli vzdálila, to hned brebentili, jak staré drbny. Přede mnou dokázali probírat jen nějaké organizační věci. Asi před měsícem byla nějaká společná venkovní akce, on jí napsal, že už tam jsme a jí dost dlouho trvalo, než došla. On celou tu dobu hypnotizoval protější svah, sledoval hodiny a celkově působil, že se jí nemůže dočkat. I jí jsem už říkala, jak divně se chovali oba dva, že je to divné, nevhodné a že at si jdou zahrát, ale jejich soukromé sedánky se mi nelíbí. Fyzicky mezi nima nejspíš nic není, to mu zase věřím. Kdybych si s ním tenkrát nepromluvila, tak se oba chovají stejně dodnes. A ještě jedno jsem vynechala, bydlíme od sebe asi 60 km, ale u jeho bydliště mám chalupu, kde bývám minimálně ty víkendy, ale většinou častěji. Zatím mám jen občasnou práci, tak mám na něj relativně čas, ale i tak ten čas musím dost hledat. Je mi jasné, že s trvalým úvazkem se to změní, on se zase začne nudit a podle jeho slov „a s kým mám teda chodit ven“, to opět začne nanovo. Oni jsou totiž oba dva znudění a kromě práce nemají potom vcelku žádně povinnosti, starosti, domácnost, prostě nic. Kdyby ho ona chtěla, věřím, že v tu ránu se k ní vrátí. Jsou vlastně ideální pár, stejná pracovní doba, 5 minut od sebe bydliště, stejné zájmy a pořád si toho mají co říct, až na to, že ona ho na chození nechce. Ale teď ke svým dotazům. Namlouvám si to, nebo ji opravdu nevnímá jen jako obyčejnou kamarádku? Pořád tam mezi nima něco je, nemám pravdu? Jinak by se i přede mnou byli schopni bavit normálně. A k tomu, že se s ní zase schází způsoby (i když třeba už to nemusí být tak často), o kterých jsem mu řekla, že mi vadí, to mi prostě přijde, jakože mě vůbec nerespektuje a tímhle se mi za zády vysmívá. A celkově on na mě působí, že potřebuje být v její přítomnosti, jakoby se nedokázal bez ní obejít. A přitom, furt mluví o budoucnosti nás dvou, a o tom, jak jsem jeho miláček a podobné řeči. Nám je spolu fakt dobře, i když si toho většinou nemáme říct tolik co ti dva a nebýt jí, je mi s ním přímo úžasně. Ale takhle pořád přemýšlím, že mu vlastně nemůžu věřit, a jestli s ním nemám zase hodit znova řeč a připomenout mu to, nebo to nechat být, že se to nějak vyvine, at nejsem za nějakou semetriku. Jenže mi to pořád neskutečně ničí nervy to nicnedělání, jen se to ve mě hromadí a jsem pak zbytečně naštvaná. Mám ho fakt moc ráda a nerada bych o něj přišla, ale na hlavu si už nechcu nechat sr.t. Myslím, že jako jeho přítelkyně jsem v právu já. Co si o tom myslíte Vy? Jak podle vás vnímá tu svoji kámošku-bývalku. Má cenu za něj bojovat nebo ho raději nechat jít? (I když vím, že by se jen tak lehce nerozešel). Znova se omlouvám za tu slohovku a moc děkuji, pokud to přečtete celé a sdělíte mi názor z chlapské strany. Děkuji.