Moc se trápím…

Dobrý den, ráda čtu vaši poradnu, také mám problém a prosím o názor.Loni na jaře jsem se přes seznamku seznámila s mužem, párkrát jsme se sešli, psali si, jevil zájem, dokonce mi někdy v květnu napsal, že by si chtěl promluvit co dál – že to, co máme my není vztah. Nijak jsem nechvátala, v létě za mnou občas přijel (jsme 50km) přivezl květiny, víno, vždy nějakou pozornost. Bylo mi s ním moc fajn. I já za ním dojela. V září jsem s ním jela na vodu,je fakt, že jsem asi moc řešila, jak budeme spát, přišlo mi to divné spát společně ve stanu, ještě jsem měla pocit že se tolik neznáme.Neměl s tím problém, že je zvyklý spát venku. vše fajn, ale stále se choval jako kamarád – ano, starostlivý, vše za mne uhradil ( i když jsem to nechtěla), že když jsem s ním, platí vše on. Ale toť vše. Snažila jsem se k němu přiblížit, obejmout ho a nic. pusa vždy na přivítanou a při odjezdu. Ještě musím říct, že ten pán je ženatý, ale má již několik roků manželku v léčebně ( soudní rozhodnutí) nejistota ve vztahu
Paní nevnímá, jen leží, není to jednoduché, vím. Musím vám ještě říct že je nám oběma už přes sát. Takhle to bylo celý podzim, jeli jsme na výlet, k vánocům mi daroval řetízek, květinu, ale já chci víc. Mám ho moc ráda,tak jsem mu řekla, když se ptal, co chci k vánocům, že chci trochu citu, obejmutí, vzít za ruku atd. odpověděl, že si promluvíme. Promluvili jsme si 16. prosince, ( z mého popudu) že o tom moc přemýšlel, že jsem skvělá, je se mnou rád, ale že do vztahu nejde. Že mne má rád jako kamarádku, můžeme se vidět, atd. Ž je chyba v něm, že to ví, že by potřeboval psychologa že je vyhořelý a kde nic není, oheň nezapálíš..že si mám tudíž vše rozmyslet. Že myslel že se svojí ženou bude nastálo a takhle to dopadlo. Přitom volal tak ob den . Je mi moc líto, nejsem nejmladší, tento člověk je opravdu dost čestný a stojím o něj. Chtěla bych to nějak „zvrátit“ ale nevím, co s tím. Mám ho moc ráda, chybí mi ale jeho obejmutí atd. Řekl, že mi nemůže dát plnohodntoný vztah, sex atd. to co potřebuji že mi to říká na rovinu. -Takže Vás prosím o názor, myslím si, že původně měl snahu začít vztah, vždy psával, že by zase chtěl být MY. Myslím, že zjistil, že to nedokáže, ale nechce mne úplně ztratit, jenže já už takhle nemůžu, přitom se bojím, že ho již neuvidím, když to utnu. Nejhorší na tom je, že, jak jsem psala, je nám již oběma hodně přes těch SÁT… Co mi radíte? když se odmlčím, nevolám, zavolá on, jinak vždy setkání navrhuji třeba já………… Myslíte, že když vydržím, může se z našeho „kamarádství“ vyvinout něco víc, i když to zavrhl?? Když jsme spolu, je pozorný, milý, i docela tak drahý dárek co mi dal na vánoce ( a vím, že ho hodně sháněl po všech možných obchodech) tak nějak neopovídá, že takovéhle dárky se dávají JEN kamarádkám. Ještě příhoda, loni za mnou přijel na chatu, šli jsme se projít a chytil mne za ruku – nečekala jsem to a trochu ztuhla, ale bylo to příjemné. pak volala syn, musela jsem vzít mobil , tak jsem ruku vyndala. možná blbost – nevím. Při našem prosincovém rozhovoru jsem mu to připomněla, zda jsem ho tím neodradila – řekl, že si to ani neuvědomil. Já tomu nevěřím, věděl, co dělá…. nevím, proč změnil názor. Když to shrnu, asi si to, že chce vztah rozmyslel, nebo ho blokuje stále ještě jeho manželka? V současné době, se ozve tak jednou, dvakrát za týden, (tlf) nic nenavrhuje, ale naše povídání je “ o ničem“, co dělám, co dělá on a žádný posun. René, mám ještě čekat, nevím co s tím, přitom mu nemohu říct, že mne to trápí, že se moc nevídáme, ( jsem jen kámoška) loni jsme plánovali že letos ještě pojedeme na vodu atd……. nevím jak se zachovat, co dělat… nebo se ho mám na rovinu zeptat, zda se chce vídat častěji?Není nám přeci 15náct. A mne moje samota hodně ničí. Jsem sama v baráčku, nemám nikoho, jen syna, ten jezdí domů jen občas.
Děkuji za váš názor. Jana