Dělám někde chybu?

Ahoj René Tak konečně uslyším názor chlapa. Už dlouho si lámu hlavu s tím, co vy muži vlastně chcete. Mám přítele, který je o 8 let starší zamilovala jsem se do něj už na střední škole. Náš vztah je proměnlivý, jsem hodně dominantní slečna a on je hodně flegmatický muž, což je u nás asi kámen úrazu. V 19 letech jsem se odstěhovala od rodičů a šla jsem s ním bydlet, na zkoušku. 🙂 Ze začátku to bylo peklo, ale pak jsme se zvykli a klapalo to já jsem fungovala jako správná žena, vaření, uklízení, starost o domácnost vše jsem zvládala a zvládám, tak jsme pokračovali ve společném životě a odstěhovali se do novostavby RD, kterou jsem dostala od svých rodičů. Ze začátku to šlo, přítel byl vstřícný, pracoval aby jsme se mohli co nejdřív nastěhovat do nového, jelikož domeček nebyl udělaný do hotova, tudíž na něm bylo ještě spoustu dřiny a chtělo to spoustu peněz, bylo jasné že se budeme muset ohánět. Po nastěhování to začalo těžce skřípat, nemám nejmenší tušení co se stalo, ale přítel stagnoval ve všech ohledech, najednou, jako by se mu nic nechtělo, dům byl dodělaný tak akorát na bydlení, ale nic víc, ložnice nebyla hotová vůbec, prostě to bylo takové to prozatím. Přítel ovšem začal říkat, že je vše v pohodě že ,šak to se dodělá a pořád samé šak jasný. Málem sem vyletěla z kůže. Samo se asi nic neudělá. Najednou jako by ho to přestalo bavit. Nejdřív jsem si myslela , že si našel nějakou novou slečnu, ale to se nepotvrdilo, sex vše bylo v pořádku tak nějak. Ovšem uběhl rok, pak další a v domě se děli jen nepatrné posuny k lepšímu. A já se trápila víc a víc i když jsem dominantní, tak jsem strašně citlivá a vnímám vše okolo sebe hodně citově. A nejspíš proto mě to tolik trápí, že jsem od rodičů dostala dům a díky tomu si nemusíme brát úvěr a být zadlužení do důchodu a splácet ty nechutný hypotéky. Život nám neuvěřitelně ulehčil a máme díky tomu o kouli na noze míň a on si toho přesto neváží. Myslela jsem si že když budu dělat vše tak jak si přeje, tím myslím že když mu ukážu jak se spolu budeme mít dobře kolik toho nebudeme muset zbytečně řešit že si toho bude vážit. Nevím jak mám dívat se na to, že mám chlapa pro kterého jsem ochotna udělat vše, co můžu a on není ochoten obětovat ani kousek ze svého času, abychom si dotvářeli společnou budoucnost v podobě společného bydlení. Myslela jsem si, že by mohl být problém v tom, že ten dům je napsaný jen na mě, protože jsem ho dostala. Ale když jsme se ho ptala jestli to je to co ho štve, proto nic nedělá tvrdil, že ne, že on taky jednou zdědí firmu od rodičů která bude psaná na něj s čímž jsem souhlasila a neměla proto žádné výhrady. Pokaždé když se ptám proč se mu tak nechce, argumentuje tím, že co se mi pořád nelíbí, vždyť on dělá a nepřiznává si, že se nic nehýbe kupředu. Peníze problém nejsou oba pracujeme takže peníze jsou, ale z jeho strany jaksi chuť chybí. V zimě jsem to nevydržela a ložnici v patře jsem si zaplatila a kompletně zhotovila téměř bez jeho vědomí. A zase bylo vše v pořádku. Prostě se uložil ke spánku místo v přízemí, tak do prvního patra. Sranda. Nemám nejmenší tušení jak se mám k tomu stavět, protože já nemůžu bydlet v domě s chlapem a po 10 letech se ohlédnout a zjistit, že se nic nezměnilo. To nejde. Řekni mi popravdě tvůj názor, jsem ta špatná? Dělám někde chybu? Teď poslední rok máme sex naprosto úžasný, máme společné některé zájmy. Ale kde je sakra chyba, že ho nic nepohání kupředu. Samozřejmě že byla i špatná období, kdy mi ublížil a já mu přestala věřit, ale odpustila jsem mu. Snažím se být fajn přítelkyní i když vím, že to je někdy se mnou složité, ale každý je nějaký. Jak mám dát chlapovi impuls do života. Jsme spolu téměř 6 let a miluji ho, ale nedokážu si představit život s někým, kdo je tak líný, že ani pro toho, komu říká miluji tě, není schopen udělat to, co pro toho druhého je důležité.