Co mám dělat?

Před půl rokem jsem se dvakrát viděla s jedním mužským, spřátelili jsme se. Pak mi onemocnělo dítě, pak druhé a pak já….rnTakže to další pozvání jsem šest měsíců různě odkládala…. Vím, že je to hrozně dlouhá doba…ale pokaždé mě to upřímně mrzelo a pokaždé jsem opravdu doufala, že se uvidíme. On byl neskutečně trpělivý, hodně jsme si volali (on volal) a psali jsme si… bylo to milé a nedrhlo to, i když jsme řešili vážnější věci a byli si oporou (jeho dcera tou dobou taky měla vážný úraz, nakládal ji do helikoptéry, měsíc jezdil denně do nemocnice, bylo to vážné….byla jsem jediná, komu před půlnocí volal, co se stalo a jak je z toho zničený … )rnCelá ta atmosféra mezi námi byla moc fajn – až na to, že jsme se neviděli ( i když jsem mu dávala najevo, že mě to vážně mrzí….) Jemu došla po půl roce trpělivost. Po dvou dnech mlčení poslal sms, že už mi nikdy nenapíše a nebude volat…. že už na to nemá (žije sám).rnNapsala jsem, že mi moc chybí….nereaguje… už 16 dní mlčí….rnJe mi moc líto, že jsem ztratila přítele – těžko ale někam jít, když děti byly pořád nemocné (a tady žije ještě exmanžel, který ale s dětmi nepomáhá)rnTeď bych mohla jít už ven, děti jsou ok a já se uzdravuji….jenomže nevím, co ted´.rnrnMám mu ještě něco napsat, třeba email? (mám pocit, že všechno důležité už jsem mu řekla…pomůže ještě něco říct? ) rnMám nepsat, sebrat se a konečně ho přijít navštívit? – nic jiného celou dobu nechtěl…ale ted´se mnou nemluví…. může to být milé překvapení nebo úplný děs…. Může mít radost nebo už mít klidně babu a ani mi neotevře?rnMám se na to úplně vykašlat ? (víš, chlapů 12 doo tuctu…tohle byla už fakt důvěra a radost, s každým člověk nemluví hodinu denně…spřízněná duše… ale je to ohnivé znamení a možná už nás prostě roztrhal na cucky…. )rnPoradíte mi, co mám dělat – co se Vám jeví jako nejmoudřejší?rnNechci to jen tak vzdát, pokud to má ještě naději… byla jsem to já, kdo pořád nemohl…a vztahy bez osobního kontaktu asi nemůžou přežít… rnDěkuji moc za radu, za Váš mužský pohled na věc.