Asi jsem prostě zbabělec, nebo si neumím vážit toho, co mám?

Ahoj, chtěla jsem se zeptat ohledně mého přítele. Budeme spolu tři roky, nas vek 26, 27let a známe se už od mládí. Když jsme spolu začali chodit, přišlo mi to jako nejlepší nápad, ale když se ohlédnu, tak nevim (znali jsme se dlouho). Měli jsme oba po složitém rozchodu a asi jsme do toho skočili moc narychlo, do měsíce jsem u nej začala spavat a s nim vlastne taky. Přítel je nekdy urypany, rad si ze me dela srandu i ve společnosti a ja jsem celkem splachovací, nebo se hasterime spolu, ale zase v praktických vecech se na sebe vzájemně můžeme celkem spolehnout… mame slabsi chvilky, kdy se hadame, silnejsi kdy se spolu smejeme, povídáme si. Jenže muj problém je ten, ze ho sice mam rada, no neni to takova ta laska v pravém slova smyslu, jak jsem ji uz zazila jednou drive (a treba uz nezaziju) a nevim jestli mam odejít, nas vztah mi nepřijde kompatibilní. Já jsem ranni ptace, on noční sova, problém je trosku i sex, ktery je hezky, bohužel nikdy to nebylo to ono, i kdyz dokazeme o vsem mluvit. Nejsem ten typ zeny, ktera by sla a hledala nekoho jineho treba i na ten sex. Jsem loajální, věrná ale i snilek a mozna trochu naivní. Mame spolu hezke vzpomínky, dnes se spolu take zasmejem, ale cítím to mezi nami spise jako přátelství, mozna na začátku jsem si to nechtěla přiznat, ale vim, ze to tak je a rikam si, ze treba do teto fáze dospěje kazdy vztah. Kdyz jsem mu to před rokem rekla, tak byl velmi naštvaný a dost mi toho vyčetl, s tim ze jestli se rozejdeme, tak me nehodla ani pozdravit a nebo mit casem přátelský vztah, ze bych mu zlomila srdce a nedokazal by to. Nakonec jsme to nejak slepili, ze udelame oba maximum. Jenze ja to citim porad stejne, no a o nej bych jako o kamaráda prijit nechtela 🙁 ale kdyz se rozejdu tak přijdu.. jsem v pasti, znaji se i rodiny, no vidime se spíše jen vikendy, kvůli práci. Nevim co mam delat, nechci prijit o blízkého cloveka, zároveň mam dojem, ze bych opravdu potřebovala byt sama a srovnat si to. Dokonce si nekdy preji aby nasel tu pravou a uvedomil si, ze ja to nejsem a byl stastny a jindy si rikam, at jsem rada ze mam vztah, kde se s tim člověkem citim jako s kamaradem, mozna jen cekam na pravou chvíli. Asi jsem prostě zbabělec nebo si neumim vážit toho co mam? 🙁 prosím o radu, jsem s toho velmi smutná a zmatená. Děkuji