Už asi 3 roky docela bojuju ve vztazích…

Ahoj René, Tvé odpovědi se mi líbí, tak třeba se mi zalíbí i odpověď na moje trápení 🙂 Už asi 3 roky docela bojuju ve vztazích a jsem z toho unavená a už trochu panikařím, protože mám pocit, že už snad zůstanu sama a že mi ujíždí vlak (je mi 34)..poslední oficiální vztah jsem měla z rozumu, protože ten kluk se zdál jako ideální partner. Bohužel ten ideál se nepropojil s láskou z mé strany, tak to nedopadlo. Další vztah jsem měla s ženatým mužem, brala jsem to jen jako sexuální povyražení a vědomě (a bolestivě) jsem to ukončila asi po půl roce, když jsem do toho spadla a zamilovala se. Potom jsem potkala kluka, který mi moc imponoval, byl to vášnivý vztah, ale dost jednostranný…sice mi tvrdil, jak jsem nádherná a úžasná a že je se mnou rád, trávili jsme spolu většinu nocí v týdnu, ale nakonec mi řekl, že je zamilovaný do jiné (která je vdaná) a že se jí nedokáže vzdát…po tomhle jsem to chtěla ukončit, ale on mě pořád kontaktoval a jezdil za mnou a protože mi byla jeho přítomnost milá, tak jsem ho nevyhazovala a jednou za čas to skončilo zase v posteli. Několik měsíců jsem byla nahoře a dole, podle toho, jak to mezi námi zrovna klapalo a jak jsem se s tím v danou dobu dokázala srovnat.. Když už jsem se smířila s tím, že ho nebudu mít a konečně se od něho začala odpoutávat, tak mi řekl, že beze mě nechce být a že mě potřebuje a že na mě musí pořád myslet a já jsem odhodila všechny zábrany a šla jsem do toho znovu… jenže poté, co jsme spolu strávili dva dny jako pár, tak mi napsal (ani mi to nedokázal říct), že si sice myslel, že budeme spolu, ale že se té druhé nedokáže vzdát. Od té doby spolu nekomunikujeme, ale potkáváme se (ne schválně, ale oba se pohybujeme na stejných místech) a ignorujeme se. Je to už víc než měsíc a já mám totální deprese. Připadám si strašně zneužitá (i když vím, že chyba je i na mé straně, protože jsem mu dovolila, aby se ke mě tak choval), mám strašný vztek, kterého se nedokážu zbavit (a to hodně sportuju, vídám se s kamarády) a připadám si strašně hnusná a neschopná. Už tak strašně dlouho jsem neměla hezký vztah s někým, že už přestávám věřit, že někoho potkám. Přitom nejsem náročná, jen bych chtěla, aby mě s tím druhým bavilo trávit čas a tak nějak vnitřně cítit, že s ním chci být. Jak se to vůbec dělá, aby člověk potkal někoho k sobě kompatibilního a měl dlouholetý spokojený vztah?