Nevím co si mám myslet…

Nevím co si mám myslet … Dobrý den, René. Obracím se na Vás s mim malým dotazem, jelikož sama si nevím rady a ptát se ostatních kluků mi přijde divné, tak rpoč se nezeptat Vás? 🙂 Někdy před měsícem jsem si začala psát s jedním chlapcem. Je o pár let starší než já, má tu samou školu jako já, kam teď chodím a očividně pracuje i ve stejném oboru. No nicméně jsme se dostali až k tématu „sex“, na který jsem mu jasně napsala, že s nim do postele nepůjdu, protože nejsem nic jako „dívka na jednu noc“ .. Na to mě stále překecával, až jsem se naštvala a napsala mu opět, že ať mi s tím dá pokoj, že si přeju uplně normální a šťastná vztah a že tímto to pro mě končí … A to před tím, když jsem mu vždycky napsala, jestli přijede a, že bych ho ráda viděla, napsal: Ještě nevím.“ .. No, od té mojí poslední zprávy uběhli 3 týdny a najednou mi nečekaně přijde zpráva od něj, že jestli mám dnes čas(psal mi v sobotu :D) a já, že jo. Tak jsme se ještě dohadovali, jestli přijede v sobotu a nebo v neděli .. Nakonec dorazil v sobotu v 19:45. Celkem blázen, když se táhl takhle večer 40km 😀 .. Ale ok. Na přivítanou jsem dostala pusu, šli jsme ven, všechno ok .. Asi po hodině, mě poprvé políbil, když jsem mezi řečí řekla, že je nějakej rychlej, řekl mi, že jsem si to přeci přála, jako „pusa k narozeninám“ .. To jsem musela souhlasit. Dále jsme pak opět stáli v objetí a já se cítila tak .. bezpečně. Nevím rpoč, vždyť jsem ho viděla poprvé. No v ten večer se to zvrhlo v něco víc, ale k poslednímu levelu jsem ho nepustila – tedy .. Neyspala jsem se s ním. Pak když jsme se loučili, opět mě polibíl, ale tak .. Nevím jak to popsat. Jen mi řekl, že až se vrátí domů, napíše mi. No popravdě jsem to nečekala a najednou mi řpišla zpráva, že ano, že je doma a blabla. No v ten večer, jsme si ještě psali, ale včera (pondělí) už konverzace zas uhasla .. Když jsem se ho ptala, jak ten celý večer bral, jetli to bral jen jakko, že se přijel pobavit a užít si, mi napsal, že sám neví, jak to má brát, že mi to ještě nedokáže říct. A já už se v něm přestávám orientovat. Povedlo se mu jedno – bezhlavě sem se zamilovala a asi to bude bolet. Každopádně by mě zajímal Váš názor, protože jedna kamarádka mi napsala, že jsem divná, že se zamiluju po prvním rande, či schůzi, či jak to nazvat a jiná mi napíše, že ať ho přestanu uhánět, dám mu totálně pokoj, že se ozve sám. A jak jsem psala – klukům jsem opravdu psát nechtěla 🙂 Děkuju moc za radu 🙂