Mám problém s partnerem…

Ahoj René, mám takový problém s partnerem. Je mi 30 let, mému partnerovi je 38 let. Jsme spolu 4 roky, rok spolu žijeme v jedné domácnosti. V současnosti máme najitý pěkný byt, který chceme koupit a chceme za půl roku zkusit počít miminko. Žádné ještě ani jeden nemáme. Ve vztahu byly nějaké problémy, které postupem času zvládáme vyřešit. V praxi to znamená, že každé 2-3 měsíce přijde nějaká krize, např. přítelovi večerní pití do 6 do rána, návštěva hospody 3x do týdne a nebo něco jiného. Ale teď tak půl roku, už pití neřešíme, přítel pochopil, že je to jaksi nevhodné. Musím ale říct, že od začátku vztahu, je to mezi námi podivné. Buď jsem řešila jeho pití a závislost na kamarádech. Nebo dohady s bydlením. On má totiž svůj byt a my se domluvili, že ho doopravuje a nastěhujeme se tam a budeme v něm žít spolu. Tak jsem čekala 1,5 roku a nic. Tak s velkýma hádkama a jsem mu řekla, že se buď nastěhuje ke mě nebo se rozejdeme. No a on se nastěhoval, kde bydlíme do teď. Pak jsem ho asi po 3/4 roce požádala o ruku. Chtěla jsem se vdát, aby se náš vztah jednak „rozjel“ a také abych mohla adoptovat dítě, chci i své ale i adoptivní. On mi na to nic neřekl a to celý týden. A pak u televize, s jídlem v pusy mi řekl, že si mě vezme, že mě miluje, ale adoptovat nechce. Což chápu, chlapi kukačky v hnízdě nechtějí, pokud to není nutné. A takové jiné srandy si spolu užíváme. I přes tyto problémy se vzájemně hluboce milujeme, jsem si naprosto jistá jak svými city tak i jeho. Maximálně si důvěřujeme, vím, že by mě nikdy nepodvedl. On nikdy neměl dlouhodobý vážný vztah, jen mě. Vím, že k sobě patříme, ale komunikace je u nás fakt problém. On každý problém, nějak záhadně vygraduje v úplnou bouři. Když mu něco vyčtu, ten konkrétně úklid domácnosti, tak je na mě velmi útočný. Například mu říkám, že jsem unavená, že pracuji a do práce dojíždím. tak strávím prací 12,5 hodin každý den. Odcházím před 6tou ráno a vracím se domů v 6 večer. On jen pokrčí rameny a řekne, že on dělá doma všechno, že sklízí prádlo, kdyby to neudělal on, tak bych to tam nechala týden, že sklízí nádobí, že ho musí po mě i přeumývat. A zametá. Tak to je vše co doma opravdu občas dělá. Aha, tak to asi jsem blbá, že si myslím, že tohle není VŠECHNO co se doma dělá. Asi píši dosti zmateně, ale mám hlavu plnou myšlenek. Když o tom začnu, zase si něco vymyslí, čím mi může protiargumentovat. Já mu pořád říkám, že táhneme za jeden provaz, ale každý za opačný konec. Můžeš mi poradit nějaký fígl, jak na chlapa, aby mi doma pomáhal?? Když mu něco řeknu ať to udělá, tak to také udělá. Ale já nejsem jeho máma, abych mu pořád něco poroučela a hlídala ho. To ho to nemůže napadnout samotného??? Ještě musím říct, že do doby než se nastěhoval ke mě, tak bydlel doma s rodiči a maminka mu dělala 100% servis. Je mazánkem celé rodiny, je jediný mužský potomek v široké rodině, tak ho babičky, tetičky také milují. Navíc jeho máma dělá servis i jeho otci, je stará škola. Myslíš, že se může změnit?? Chceme byt se zahradou. A kdo to bude všechno dělat?? Jako já???? Já nechci obětovat svůj život, pro jeho pohodlí. Díky za radu. Ještě chci říct, že je velmi hodný, inteligentní, zábavný, miluji ho a nechci ho ztratit, ale mámu mu dělat nechci