Jeho žárlivost je snad chorobná …

Zdravím Vás.. Něco přes rok jsem se svým přítelem. Prožili jsme toho dost a myslela jsem si, že je vše již za námi, ale není. Oba máme za sebou manželství on dvě a já jedno s rozpadem po 16 letech. Jeho bývalá paní je alkoholik a tak zažádal o svou dceru. Moje děti jsou již dospělé, ale zase oba studují. Můj problém se netýká jich, ale nás. Je chorobně žárlivý a kdokoli se mihne okolo mě chce se mnou sex. Nebo neakceptuje moje kamarádky s tím, že mi zavolají jednou za čas a on se jim přeci nebude přizpůsobovat. Pak mezi námi vnikne hádka a pokaždé vytáhne něco z mojí minulosti. Oba přeci máme minulost , ale měl by žít přítomností a ne tím co bylo. Když ho to chytne dokáže slovy velice ublížit. Dokonce i mě vyprovokoval k sprostým slovům na jeho osobu. Pak byla moje obrana ta, že jsem ho vyhodila, protože takhle žít nechci. Několikrát jsem ho vzala zpět, protože sliboval, že to už víc neudělá a že se bude snažit . Snažení trvá tak měsíc než se mu zase něco nelíbí nebo má pocit jak říká paniky, že si najdu někoho jiného nebo, že se stýkám se svým expřítelem ( i když se s nikým nestýkám) a kamarádky mi volají jenom někdy, protože ho znají a nechtějí mi dělat problém. Jeho žárlivost je snad chorobná a já už ztratila důvěru a naději, že by se změnil. Po poslední hádce jsem ho požádala ať se odstěhuje i s dcerou .Odešel k rodičům , ale uvědomil si vážnost věci a teď mi píše a prosí , že se to již nebude opakovat. Že mi neměl napsat to co napsal a řekl , protože nemůže beze mne žít. Zkoušel i vydírat přes sms a jeho dceru. Ovšem jako vydírání to prý vidím jenom já. On mi prý sděluje svoje pocity. Můj problém je v tom, že se tohle stalo několikrát a já jsem si ho přestala vážit jako chlapa.. Vždyť člověk co miluje nemůže vyslovit slova co druhému ublíží. A pak si to najednou uvědomit a začít si sypat popel na hlavu a omlouvat se. Je mi to líto. Vím, že zůstal sám se svou dcerou , ale nechci s ním být z lítosti nebo proto, že nemá svůj byt. Chci mít spokojený život , ve kterém bude porozumění i úcta. Proč se takhle ke mě chová?? Chtěla bych nestranný názor na věc zda mám dávat opět šanci nebo to nechat (rodina ho nenechá padnout) a zařídit si svůj život. Co Vy na to :)?? Děkuji za odpověď a hezký den přeji