Jeden pro druhého jsme si vrbou, přítelem a sexuálním partnerem…

Tak tedy rovnou k jádru věci… nevynechaje to, že ani nevím, jak jsem se tu octla, je fajn se tady… poradit. rnJak to vidí chlap? rnTak tedy já začnu… Jmenuji se dejme tomu A a můj ex přítel, říkejme mu B, my dva jsme spolu strávili rok a půl (2/2014 – 7/2015). Tou dobou nám oběma bylo 20. Rozešli jsme se na základě pocitů z posledních měsíců, kde vyprchala láska a jaksi i snaha zachraňovat kusy něčeho, co zbyly. Nefungovala komunikace. Základní kámen selhal. Ve 20ti jsme neuměli mluvit o problémech, řešit je. Po rozchodu vyplavalo na povrch, že mě poslední dva měsíce podváděl, sám mi to řekl. Poté nastala část po-rozchodová našeho vztahu, kdy ani jeden nikoho neměl a tak jsme spolu jenom spali. To nefungovalo, protože já jakožto citovější prvek našeho vztahu-nevztahu, jsem neuměla vymanit emoce. Stále jsem v tom něco hledala, jelikož náš byť čistě sexuální vztah, nikdy nebyl jen o sexu, vždycky jeden zůstal přes noc, vždycky jsme se vedle sebe probouzeli, šli spolu na jídlo, trávili spolu čas, chodili společně mezi kamarády. Prakticky opět to byl vztah, akorát jsme to tak nenazývali. Tato porozchodová doba trvala zhruba 5 měsíců. Poté jsem se jednoho dne vzchopila, řekla dost a utnula veškeré kontakty (2/2016). Měla jsem totiž čím dál větší pocit, že s tímto člověkem za zády se nikam nehnu. Přišla jsem si jako hadr. Jako pejsek na zavolanou. Docházelo mi, že zatím co on si přichází pro sex, který nás neskutečně bavil, (fungovala mezi námi slabost jednoho pro druhého a čistá živočišná chemie), tak já v tom mám stále nutkání něco hledat… že se stále snažím lámat ty bariéry, aby byl opět mým přítelem. Ukončila jsem to, a plácala jsem se v tom dalších pár měsíců, Snažila jsem se najít si někoho jiného, jenže neustále jsem měla nutkání všechny srovnávat, a s nikým mě tak ten sex nebavil. Ačkoli jsem si ho zakázala, občas jsem se neudržela a napsala mu. Vyhledala ho. Napsala mu pár vět a pak ho zase ignorovala. Stále jsem v sobě měla cosi nedořešeného, a nemohla jsem se pohnout dál z místa.rnUplynul rok. Rok co jsme se neviděli. Letos v březnu jsme se viděli po roce. Za ten rok jsem udělala neskutečný pokrok. Byla jsem „svobodná“. Odstěhovala se od rodičů, našla si práci, postavila se na nohy. A tak jsme se procházeli nočním městem, vyprávěli si jak se naše životy změnili, kdo z nás je kde a jak se má,… Bylo to příjemné, tenkrát se mi strašně ulevilo. Ulevilo se mi z důvodu, že jsem našla tedy tu odvahu se sejít, a čelit mu. Čelit mu a sledovat, jak se nic neděje, jak se vytratila touha, chemie, blízkost apod..rnNicméně, začal se angažovat on. Začal plánovat další setkání a další, a výlet, a je to tu zase.rnZnovu spolu spíme, on a já. Znovu se vídáme, chodíme spolu běhat, či si spolu uvaříme u mě, pojíme, a zpříjemníme si večer. Minulý víkend se chystal za svými příbuznými, které si pamatuji z dob našeho vztahu a zeptal se mě, zda-li nechci jet s ním.. A já jsem mu odpověděla, že to není dobrý nápad, že se opět dostáváme do fáze, kdy zkrátka, jsme opět ve vztahu akorát se tomu tak neříká. A on pronesl, že by mu to snad asi ani nevadilo. Nechala jsem to běžet… a včera jsem to vytáhla. Bavili jsme se o tom, promlouvali. Řekla jsem mu, že zkrátka sama nevím co chci, protože cítím, že vztah nechci, že vlastně od rozchodu s ním toužím být jen sama, ve svém bytě… ale že zas.. je mi s ním příjemně (neumím posoudit, jestli tomu pocitu nahrává i kvalitní sex, který mezi sebou máme, ale to asi zcela určitě ano). Vlastně vždycky během našich setkání mívám dvojí pocity… Jeden je ten, že je mi s ním hezky, no ten druhý je ten, který mi říká, jak dlouho už vlastně chci být sama, a že tohle je zase krok zpět, od mého plánu… Řekl, že vidí stejně tu věc, že už prakticky opět jsme znovu ve vztahu, jen se tomu tak neříká, akorát s rozdílem, že nechodíme nikam společně (lidi poznají, už jen z našich výrazů ve tváří že spolu spíme a často nám říkají věty typu „vám to spolu tak sluší“…) a že o nás moc lidí neví, myslím to, že se znovu vídáme (mám na mysli rodiny a blízké přátelé). Takže jsme nic nevyřešili včerejším rozhovorem, protože ani jeden z nás to nechce utnout – myslím, že z většiny kvůli sexu, spojeným s kvalitně stráveným časem s člověkem se kterým si máš co říci… Ale ani jeden z nás zároveň neví jak v tom pokračovat tak, aby to zůstalo na bázi kamarádství. B řekl, že si myslí, že to tak máme proto, že už za sebou máme poměrně dlouhý vztah, a proto to je pro nás tak komplikované. Já si také ale myslím, že dokud budeme v takovém typu „vztahu“, tak si ani jeden z nás nenajde kvalitní vztah, protože vlastně jsme si jeden pro druhého vrbou, přítelem a sexuálním partnerem… rnJsem zmatená René, spíš možná, pokud umíš písmenky sepsat nějakou slovní facku, která zaručí, že se mi rozsvítí sem s ní, potřebuji to! 🙂 rnrnDěkuji, měj se fajn. A.rnP.S.: víš jak ta moje první věta začínala „Tak k jádru věci“ ? Občas je to jádro celkem….. obsáhlé. 😀