Se spisovatelkou Markétou Harasimovou o životě, lásce i psaní

Je krásná, talentovaná a úspěšná. Řeč je o spisovatelce Markétě Harasimové. Autorka erotických detektivních románů má na svém kontě již patnáct knih a za zády od loňského roku také vlastní nakladatelství. Jaké to je být spisovatelkou a nakladatelkou zároveň, co čte nejraději a co chystá pro své fanoušky? Na všechny tyto otázky nám odpověděla v našem rozhovoru.

marketa-titul-1100x618.jpg Zdroj: markéta harasimová

Chtěla jste psát už od dětství? Kdy poprvé vás napadlo napsat povídku nebo román a jak to dopadlo?

Různé příběhy jsem si vymýšlela odmalička, a když jsem pak uměla psát, občas jsem je přenesla na papír. Spíš to byly takové drobnosti. Napsat román mě napadlo v patnácti letech – a hned jsem se do toho i pustila. Rukopis vznikal tři měsíce a pak jsem ho dala přečíst kamarádce, která mi doporučila, abych ho poslala do nakladatelství. Udělala jsem to a zhruba za dva měsíce mi přišla smlouva spolu s návrhem na dlouhodobou spolupráci.

Byla jste jako dítě vášnivý čtenář? A jaké knížky byly vaše nejoblíbenější?

Četla jsem pořád a všude, kde to šlo. Pravidelně jsem navštěvovala knihovnu: přijela jsem tam na kole s batůžkem, vrátila přečtené a vybrala nové a zase upalovala číst. Jako malá jsem milovala knížku Děti z Bullerbynu, fascinovaly mě ty krásné vztahy dětských hrdinů a jejich příběhy. Později jsem přešla na dívčí romány a pak na detektivky, tam už ale žádnou „nej“ nemám. Ovšem kniha, která zůstává na mém žebříčku nejvýš už dlouhodobě, je Malý princ.

Vracíte se ráda ke knihám, nebo je čtete vždy jen jednou?

Pokud mě zaujme autorův styl a téma knihy jako takové, pokaždé se k ní po nějaké době znovu vrátím. A baví mě, i když už někdy v průběhu čtení tuším nebo přímo vím, jak to celé dopadne. Když je knížka čtivá a má hlubší podtext, nevadí to.

Loni vám vyšly dvě nové knihy – Poháry touhy a Purpurové doteky. Nalákáte trošku naše čtenářky?

Oba tituly jsou určeny převážně ženám, i když mají i mužské čtenáře, a odehrávají se v české současnosti. První je tak trochu mystický a lehce erotický příběh z vinařského prostředí. Hlavní hrdinka Viola se potýká s krachem manželství, a do toho získává dědictví po dědovi, o jehož existenci neměla tušení. Stěhuje se z Prahy na jižní Moravu a začíná si budovat nový život. Nemá to snadné: hodně lidí a zvlášť mužů jí hází klacky pod nohy a navíc se jí zjevuje duch zesnulého dědy… Ten pro ni má zvláštní vzkazy – těmi poukazuje na smrtelné nebezpečí, které jí hrozí.

Purpurové doteky jsou krimithrillerem s trochou erotického jiskření. Hlavní roli hraje amnézie, sériový vrah a gamblerství. Karin je malířka, která se stane náhodnou svědkyní vraždy. Vrahovi unikne, ale po zážitku trpí totální ztrátou paměti. On je však Karin v patách, protože nehodlá nechat naživu osobu, která viděla jeho čin. Zatímco plánuje Karininu likvidaci, řádí dál a vražd přibývá. Za podivných okolností zemře také Karinin bývalý snoubenec, ale není jisté, zda jde o jednoho pachatele, nebo je jich víc. Policie se ztrácí ve slepé uličce a smyčka nad Karin se stále utahuje. Jako boční linku příběhu můžeme sledovat osudy Karininy kamarádky, kterou psychicky terorizuje manžel. Více o knihách je na www.nakladatelstvi-maha.cz.

Vím, že jste také autorkou divadelní hry Fronta na vánočního kapra, šlo o vaši první divadelní hru. O čem hra je?

Je to vánoční komedie a vypráví o tom, co všechno se může odehrát v obyčejné frontě na kapra. Střetnou se tady různí lidé a různé osudy a celé to vyústí v humornou pointu. Je to vlastně o obyčejných lidech z jedné nevelké vesnice, kteří si navzájem tak trochu vidí do talíře.

Ve hře máte také roli, kdybyste si měla vybrat být slavná herečka nebo spisovatelka, co by to bylo a proč?

Hraju tam rozvedenou, nového muže chtivou učitelku Karlu. Hraní mě baví, odjakživa jsem byla takový klaun, který kdeco parodoval a předváděl ostatním. Kdybych si měla vybrat, volila bych asi spisovatelku, protože vymýšlet příběhy je něco, bez čeho nemůžu existovat. Ale klidně bych si sem tam odskočila na prkna nebo před kameru.

Kdysi jste vydávala pod hlavičkami různých nakladatelství, loni jste si založila nakladatelství vlastní. Jak moc velká je to pro vás změna a v čem?

Rozhodnutí založit své nakladatelství ve mně uzrávalo asi rok a půl. Zvažovala jsem pro a proti, a nakonec převážily výhody vlastního podniku. Mohu teď přímo ovlivňovat grafickou podobu knih, náklad, marketingové aktivity atd. Promo jsem knihám dělala vždy, nyní v tom ale mám širší možnosti a také větší svobodu. Má to samozřejmě i další výhody. Na druhou stranu je s vedením nakladatelství spojená práce navíc, ale té se nebojím. Takže zas taková zásadní změna to není.

Proč jste se rozhodla pro své nakladatelství a chystáte se vydávat jen své knihy, nebo plánujete vydávat knihy i od jiných autorů?

Šlo mi hlavně  o zmiňovanou svobodu a volnou ruku, i když roli hrálo víc věcí. Prioritně chci vydávat své tituly, letos na jaře v něm vyjde už třetí (v pořadí můj patnáctý román). Nebráním se ale ani spolupráci s jinými autory a s některými jsem již v jednání. Pokud dostanu rukopis, který mě svou úrovní a obsahem přesvědčí, určitě ho ráda vydám.

Právě v těchto dnech vychází vaše dětská knížka Z deníku kočičky Ťapičky. Které knížky se vám píšou lépe – dětské nebo dospělácké?

Ťapička je můj první počin pro děti a bylo velmi milé ho psát. I přesto, že jsem chvíli hledala způsob, jak do textu zábavnou formou vpravit „přesah“ – takové to poučení, které dětem knížka nenásilně poskytne. Třeba, že lakota se nevyplácí nebo jak je důležité si vzájemně pomáhat. Dětská kniha je rozsahově mnohem menší, než román pro dospělé, takže byla hotová za pár týdnů včetně korektur. Každý ten formát je jiný, stejně jako třeba psaní scénáře – to je zas úplně jiná kapitola. Baví mě ale jak tvorba dospělácká, tak dětská. Obojí má své kouzlo a já ráda střídám žánry.

Jak vypadá takový obyčejný den spisovatelky a nakladatelky?

Je to jeden velký kolotoč, až si někdy říkám, že brzy začnu potkávat sama sebe. Ráno zapnu počítač, projedu maily, vyřeším potřebné administrativní a organizační záležitosti. Přes den se věnuji korekturám toho, co jsem napsala předchozího dne – protože vždy pracuji na několika věcech najednou, je to celkem pestré. Články, scénáře, rukopisy… Později pak přecházím k tvorbě a tam je to totéž – přesouvám se od jednoho díla ke druhému. Nějaký čas taky zabere vymýšlení nových námětů, a v jarní / podzimní sezóně hodně cestuji po knihovnách a jiných místech s autorským čtením, besedami, Kočkohrátkami pro děti atd… Do toho se řeší křty, teď aktuálně také načítám audioknihu, takže na nudu nezbývá čas. Večer končím obvykle kolem půl desáté, kdy už mozek hlásí: „Dej mi svátek.“

Máte vůbec čas na nějaké koníčky? A jaké to jsou?

Můj největší koníček je právě psaní – fantazie, tvorba. Takže můžu vlastně říct, že se živím tím, co mě naplňuje. Jinak ale miluju svižné procházky, a ty si dopřávám skoro každý den. Většinou u nich pracuju, hlavně promýšlím zápletky a taky dělám korektury… Ráda také pomáhám ve vinařství svého kamaráda, to je ale spíš okolo podzimu, kdy probíhá lahvování a vinobraní. Práce ve vinici mi čistí hlavu, ovšem jinak před vinaři smekám – hodně se nadřou.

Co máte v plánu v nejbližší době a kde vás naše čtenářky mohou potkat?

V nejbližších týdnech budeme křtít knížku Z deníku kočičky Ťapičky a s jejím vydáním bude spojeno ještě několik dalších aktivit – autorská čtení, soutěže atd. V dubnu pak vydávám nový román pro dospělé, a ten také čeká slavnostní křest. Čtenářky mne tedy mohou potkat na zmíněných křtech v Praze, ale jelikož rozjíždím šňůru autorských čtení, tak namátkou taky v Jablonci nad Nisou, Frýdlantu, Vodňanech, Nové Vožici, Ostravě, Hranicích, Brně, Horšovském Týně, Karlových Varech, Sokolově, Čáslavi, Rýmařově… Je to okolo 40 akcí od února do května – všechny jsou na mém webu www.marketaharasimova.cz v záložce akce.

Děkuji za rozhovor a přeji hromadu skvělých nápadů a spoustu spokojených čtenářů.

Foto: Archiv Markéta Harasimová

20.2.2018 10:00| autor: Petra Martišková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist