Recenze: Submarino

Znásilnění, drogy, alkohol, smrt, vina. Film, co se jmenuje podle jednoho vodního mučení, nemůže být přece nic jiného než temné drama. Pořádně temné.

Thomas Vinterberg byl kdysi sebevědomý drzý fracek, který spolu s ještě větším provokatérem Larsem von Trierem sepsal pravidla, jak by se měly točit filmy. Pak podle nich jeden film udělal, drsný, vyzývavý obraz jedné zkažené rodiny, kde otec zneužívá své děti a ostatní dělají, že o tom neví. A všichni Rodinnou oslavu zbožňovali. Já taky. A všichni od té doby čekají, že Vinterberg nějakou podobnou bombu natočí zase. Já taky. A čekáme a čekáme.

Vintergergův předchozí film, ironická komedie Když se muž vrací domů, se podle mě dostal docela blízko, minimálně to bylo chytré a zábavné. O jeho novince se nedá zrovna napsat, že by byla zábavná; jmenuje se Submarino, stejně jako jedna z metod mučení (ta, kde člověka topí).

Příběh dvou bratrů z kodaňského předměstí, které se v turistických průvodcích nepropaguje, začíná vzpomínkou na to, jak je jejich máma alkoholička nechávala doma bez dozoru a bez úklidu. A jak v té špíně nepřežil jejich další bratříček, teprve mimino, což si ti dva vždycky vyčítali. Následující události budou podobně depresivní. Když po další tvrdé ráně osudu dospělý Nick zaúpí, že už to nemůže vydržet, chápala jsem ho.

Ono ani v kině by se pozorování téhle temné cesty nedalo moc vydržet, nebýt toho, že Jacob Cedergren v hlavní roli hraje výborně, a toho, že Vinterberg je pořád schopný a chytrý režisér. Jeho film podle stejnojmenného dánského románu je promyšlený a důsledný.

Chmurný příběh každého z bratrů se vypráví zvlášť. O to víc vynikne, jak jsou osamělí a jak se míjejí. Jeden je citově uzavřený bývalý trestanec, druhý vdovec a feťák s malým synem. Dítě tu představuje jedinou naději, která život těchhle ztracených existencí může změnit. Taky názor, že se k tomu musí hlavní hrdina nejdřív radikálně zbavit minulosti, tu je podán dost nekompromisně.

K tomu, abych se do filmu naprosto položila a nechala se jím odrovnat, mi překážel jen pocit, že Vinterberg se přes všechnu snahu v tomhle prostředí necítí úplně doma, takže tu některé věci nefungují a některé dialogy znějí divně. Škoda. Moc ráda bych přestala pochybovat o tom, jestli dneska náhodou nepočítám pohledného dánského filmaře mezi své oblíbené režiséry hlavně proto, že se mi víc než jeho filmy líbí on sám.

Co mě dostalo:

chytrá struktura

důslednost příběhu

inteligentní režie

Jakob Cedergren v hlavní roli

působivé záběry obličejů vystupujících z temnoty a vůbec práce se světlem

soundtrack

Co mě znechutilo:

některé nesmyslné dialogy

určitá nepřirozenost

postava tlustého kámoše závislého na sexu

Celkové hodnocení: 60 %

Submarino, Dánsko/Švédsko 2010, 110 minut. Režie Thomas Vinterberg, hrají Jakob Cedergren, Peter Plaugborg, Patricia Schulman, Morten Rose. Premiéra 23. 9. 2010.

Aneta K. je studentkou FAMU a redaktorkou na Prochlapa.cz. Má dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!

30.9.2010 12:00| autor: Aneta K.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist