Song týdne: Hollywood je mrtvý

O jazz a swing se Kanaďan Michael Bublé zajímal už když mu bylo pět let. V pubertě prý usínal s biblí v ruce a modlil se za to, aby se stal zpěvákem, když už není tak dobrý, aby mohl hrát profesionálně hokej. Dnes 36letý syn rybáře teď tedy musí věřit, že Bůh existuje. Zpěvákem se stal a navíc zpěvákem populárním a slavným, který vyhrál už tři Grammy a nepočítaně domácích cen Juno a prodal světově přes 35 milionů alb.

Profesionálně Michael zpívá už od šestnácti, kdy mu jeho milovaný italský dědeček zařídil vystoupení v nočních klubech v Itálii. Štěstí se na něj usmálo v roce 2000, kdy na jednom obchodním večírku, kde hrál, zaujal poradce kanadského premiéra. Ten půjčil Michaelovo album, které si sám zaplatil, svému šéfovi a ten talentovaného zpěváka pozval zazpívat na svatbu své dcery. A tam se Bublé seznámil s hudebním producentem, který pracoval s Maddonou nebo Celine Dion.

Světový úspěch mu poprvé přineslo druhé album It´s Time z roku 2005, kde Bublé nabídl to, co umí nejlépe, staré prověřené sinatrovské hity, doplněné o pár písniček z jiného žánru v swingové úpravě (zkuste si jako jazz představit třeba Can´t Buy Me Love od Beatles). Odhodlal se k i vlastnímu skládání. I když se nikdy nenaučil číst z not, k vytváření svých písniček mu prý stačí jeho emoce a vášeň pro hudbu. Většinou mu z toho vychází příjemné popové songy.

Na letošní Vánoce už Michael přichystal speciální desku. Jeho zatím poslední nesváteční singl je z loňska a jmenuje se Hollywood. Najdete ho na rozšířené edici Michaelova čtvrtého alba Crazy Love. Zčásti taky vyšel z hlavy a srdce svého interpreta, Bublé se v něm chtěl vyjádřit ke dnešní posedlosti celebritami. „Lidi pro svých 15 minut slávy udělají cokoliv, ale musíte si pamatovat, kdo jste a proč to chcete.“ V klipu si s chutí zahrál několik rolí, včetně parodie na Justina Biebera nebo Jamese Deana.