Ano, šéfe: Ten chlap se mi snad zdá!

Někteří chlapi by se měli povinně klonovat. Nebo alespoň plodit potomky a předávat své geny dál. Prvním v řadě by měl být docela určitě pan Pavel Kuře z vesničky Čistá, který provozuje spolu se svou manželkou a dvěma dcerami rodinný Pension s restaurací U Zběhlíků, kam si pozvali Zdeňka Pohlreicha…

I ten byl jako v Jiříkově vidění, když si prohlédl poměrně rozlehlý (alespoň na obrazovkách tak působil) areál jako vystřižený z pohádky. „Jste si jistí, že si ze mě neděláte prdel, jo? Kdybych byl Japonec, tak si to vyfotím, ty vole!“ komentoval při prohlídce útulné restaurace, která rozhodně nevypadala jako místo, které potřebuje radu odborníka. Ani po polévce nevycházel Zdeněk z údivu: „Ty vole, víte jistě, že jsme ve správný hospodě?“ Jediné, co „zkušebnímu“ jídlu vytkl, bylo přílišné množství balsamica, coby zdobný prvek na talířích. Sama za sebe ale říkám, že tyhle talíře, byly to nejlepší, co ve všech těch hospodách předtím v prvním natáčecím dni viděla.

O to víc, když šéfkuchař je původní profesí obráběč kovů. Navíc neskutečně skromný a šikovný. Navzdory tomu, že se jejich restauraci a penzionu nedařilo, tak jak by si představovali a tak, aby splatili dluhy i navzdory tomu, že si nemohou dovolit personál, vytvořili místo, které jsem si hned našla na internetu a zcela vážně uvažuji o tom, že se k nim vyrazíme minimálně na prodloužený víkend podívat. A Zdeněk byl stejně nadšený. Snad poprvé za celou dobu působení v Ano, šéfe někoho první den povzbudil a v podstatě přesvědčil o tom, že to jednoduše půjde.

A skutečně šlo, jediné, co potřebovala tahle šikovná rodinka naučit, byl správný marketing a management. A i když to není málo, tak tady se to dožene kdykoliv srdcem. Snad jen dostat se více do podvědomí lidí. I o to se Zdeněk postaral, není přeci lepší reklamy, než místní rozhlas. A tady musím vzdát hold režisérovi, který dokonale vystihnul atmosféru klidné vesnice, které jako by se okolní shon a honba za penězi ani netýkal. Všimli jste si? Pohoda při pivku, čtení novin na lavičce před obchodem, pohoda na procházce. Jednoduše návrat zpět do časů, kdy na vše bylo spousta času a nikdo nikam nepospíchal.

I návrat po několika měsících byl plný překvapení, nebo spíše ujištění se, že tady to fungovat jednoduše musí. Btw, konečně taky nachytal někdo Zdeňka na něčem, co mu nejde. Když se totiž plnily jitrnice na zabijačkové hody, nedokázal naplnit ani jednu z nich. Nutno podotknout, že to vzal sportovně a s nadhledem i s milou sebekritikou. 🙂

O tom, že přijdou hvězdičky, nebylo pochyb. A pokud ještě nejste dostatečně namlsaní, tak vězte, že U Zběhlíka dostanete takové lahůdky jako třeba dozlatova upečenou kachnu z domácího chovu, s kyselým zelím a s domácím houskovým knedlíkem, filety ze pstruha na vinné omáčce zjemněné máslem a smetanou, nebo vepřovou panenku posazenou na čerstvých hřibech z místních lesů. Mňam, no jdu najít něco dobrého. 🙂

A hláška tohoto dílu? Tady je:
„Nemusíš se v tom hrabat jak bába v žiletkách!“

31.10.2011 12:00| autor: Petra Martišková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist