Ano, šéfe!: Modrobílý průšvih

Úderem čtvrteční půl desáté večer se na naše televizní obrazovky vrátil k mé velké radosti Zdeněk Pohlreich a jeho Ano, šéfe! V první části údajně úplně poslední série zavítal do Svitav a narazil tam na vysmáté kuchaře a nerozhodného šéfa. Poměrně vražedná kombinace pro fungování hospody, řekla bych…

Do Svitav dorazil Zdeněk ještě pln elánu a nadšení, ale to brzy vzalo za své. Hledanou restauraci nemohl nejprve vůbec najít, a když jí konečně našel, určitě by jí zase rád ztratil. Šokovala ho jak modro bílá kombinace restaurace, tak i její vybavení plné lyží, sáněk a sněžnic. A pomyslná tečka za tímto „dokonalým“ entrée se povedla číšníkovi, který se šéfkuchaře zeptal na jeho přání kusým: „Povídejte!“ A byl strašně překvapený, že ho Zdeněk zpražil. 🙂

V kuchyni před jeho příchodem panovala výborná nálada, kuchaři byli samej vtípek, ale dlouho jim humor nevydržel. Co pro mě bylo nepochopitelné, a to nejsem žádný odborník v oboru gastronomie, že se v kuchyni usadili tři kuchaři a jedna pomocná kuchařka, když vyvařili za předchozí den pouhých pět večeří!

Mě osobně by ani tak nevadil interiér ve Skandinávském stylu, ani název restaurace, který nakonec změnili, ale doslova mě vytáčela neskutečná nerozhodnost majitele podniku. Jeho mluva uspávala, chůze přiváděla aktivní lidi k šílenství a nedělí vstup na plac kolem jedenácté s pozdravem: „Dobré ráno!“ na rtech pak vyloženě rozesmála. Nechápu, jak člověk, s takovou mírou nerozhodnosti dokáže šéfovat jakémukoliv podniku.

[[related]]

Samotnou kapitolou byli kluci kuchaři. Celkově v restauraci sázeli na mladé lidi, ale nevím, jestli je to úplně nejlepší řešení. Já osobně, když přijdu do restaurace, tak dávám přednost zralejším ročníkům, nevím proč, ale působí na mě tak nějak domáčtěji, seriozněji, možná i věrohodněji. Tím se samozřejmě nechci dotknout mládí a i zdejší šéfkuchař (kterého mimochodem jmenoval majitel podniku až v době natáčení) se jevil jako poměrně šikovný kluk. Jeho zpočátku negativní přístup ke Pohlreichovi se měnil až si celkem i padli do noty. Což bylo dobře i pro diváka, protože do té doby jsme se díky neustálému vypípávání moc nedozvěděli.
Po několikadenním působení štábu v restauraci došlo ke kýženým změnám, jak v interiéru, tak v jídelním lístku a když se po měsíci vrátili na „místo činu“, bylo v restauraci plno. Jídlo bylo podle Zdeňka super, ale majitel za moc nestál. A i díky němu nedostali tolik očekávanou samolepku. Holt, jak už to tak bývá, ryba smrdí od hlavy.

Ve Svitavách jsem nikdy nebyla, co vy? Znáte tuto restauraci, navštívili jste jí? Víte něco o jejím dalším osudu? Já jsem vysondovala jen to, že na internetu je stále vedená jako Scandinavia. 🙂

A nebyl by to Zdeněk, aby z něj nepadaly super hlášky. Tak tady jsou některé z tohoto dílu:

• „Jste si přilehl podolek, ne?!“ (k pozdě příchozímu majiteli restaurace)
• „Čumí, jak Bulhar do mlátičky!“ (o majiteli)
• „Kouká na mě jako pětikilovej datel!“ (pro změnu opět o majiteli)
• „Vy tý gastronomii ani nemůžete ublížit, vy o ní totiž vůbec nic nevíte!“ (o kuchařích)

7.9.2011 12:00| autor: Petra Martišková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist