Diskuze

Tenhle článek vyznívá jako oslava poživačného bohémského života bez partnera.Vždyť žijeme jenom jednou a nebylo by škoda ho promarnit v samotě? Když není v práci den, když je žena nemocná, je jí smutno, tak kdo jí pomůže? Kdo jí zajde na nákup, uvaří horký čaj nebo přinese Paralen či namasíruje záda, když je single? Kdo ji utěší, když příjde deprese nebo pocit bezmoci? Zvládne to vše sama nebo ji zastoupí kamarádky či obchodní klienti, o kterých bylo řečeno v „chytrém“ článku? Nikdo by si na ni nevzpomněl, všichni mají své životy,své rodiny a starosti. Neměnila bych svůj dlouhodobý vztah za osamělý single život. S rodiči se nestýkám, babičku už nemám a jediný, kdo při mě stojí je můj dlouholetý partner.Nebýt jeho, tak jsem skončila po těch životních peripetiích jako klient psychiatrické léčebny. Představa, že bych se neměla vedle koho probouzet a usínat by mě asi zabila. Nebylo to vždy snadné, život nám přinášel i hořké chvilky. Ale láska vždy zvítězila a je to už pět let a tři měsíce, co jsme spolu. Díky němu jsem překonala těžké deprese a začala se věnovat airsoftu, což mi pomáhá na psychiku. A vždycky se těším, až ten můj drsňák příjde z práce a pevně mě obejme. A jsem opravdu šťastná, že ho mám.