Musím se vyrovnat se svou první a nenaplněnou láskou…

Dobrý den, ani nevím, proč sem vlastně tohle píšu..Rad po internetu zrovna nevyužívám, na tyhle webovky jsem narazila náhodou kvůli vlasové kosmetice…ALE Vaše názory mi připadají dost sympatické, tak se taky zkusím zeptat..Je mi 19 let a ještě jsem neměla žádnej vážnej vztah, popravdě jsem nikdy nikoho vyloženě nehledala- až to přijde tak to přijde..to je takové moje heslo, kterým se zatím řídím..V létě jsem si dělala autoškolu a docela jsme si sedli do noty s jedním lektorem, tak jsem pak už jezdila jenom s ním..vždycky jsme se spolu dost nasmáli a mě pokaždý přišel neuvěřitelně pozitivní, ale co mi asi oponovalo byl ten jeho klid, nic ho nerozhodilo, nebyl neurotickej..prostě neměl potřebu se po mě vozit nebo mě zesměšňovat a napomínat..na to z domu nejsem vůbec zvyklá..zřejmě jsem ještě na nikoho tohoto ražení nenarazila a proto se s ním asi cítím tak příjemně..taky mi často vycházel dost vstříc, všechno zařídil tak, jak se mi to hodilo..co začalo srandou se pro mě ale proměnilo spíš v muka..po každé nevinné sms, co mi napsal (domlouvali jsme si hodiny) jsem se cítila napjatěji (nevím jak líp to popsat..) a poslední dobou jsem už před ním vyloženě nervózní, protože nechci udělat žádnou chybu. Ale naopak mi to ježdění jde čím dál hůř a to jsem na začátku troufnu si říct byla fakt dobrá 🙁 Asi k němu cítím něco víc a to se mi ještě za těch 19 let nestalo (krom jedné příhody z dětství), mám (nebo jsem spíš měla) pocit, že si mě fakt oblíbil, měli jsme si hodně co říct (o technice, o armádě, politice, náboženství atd..)..nevím, jestli to jeho sebeovládání taky nesouvisí s jeho profesí (je v armádě)..každopádně je to slušnej člověk a nikdy na mě nic nezkoušel, taky vím, že má přítelkyni a už proto bych se nechtěla o nic pokoušet..Ta představa, že bych jednou měla sama přítele a někdo mi ho přebral-brr..Nečiň druhým, co sám nechceš aby činili oni tobě..Problém je ten, že už brzo mi autoškola končí a pak se s ním už asi neuvidím, protože se stěhuju na vysokou a to pěkně daleko od domova..hrozně mě to žere a ráda bych se s ním ještě někdy potkala, ale vlastně nevím, jak mu to mám říct..Nechci, aby se nějak lekl nebo zarazil. Vím, že bych s ním nikdy nemohla být, je starší a fixován na místo. Nevím, jak moc to bere vážně s tou svou přítelkyní, ale to je prostě jen další mínus v tomhle ohledu..Netuším, jak se mám rozloučit..nejhorší na tom je, že je to předem beznadějné..z tohoto se asi budu dlouho vzpamatovávat..konečně vím, co je to za pocit, když máte někoho rád, ale nemůžete to dát nijak najevo a ani vlastně nechcete. Přemýšlela jsem, jestli ta určitá moje posedlost nepramení taky z toho, že on je prakticky opak mého otce ve všech směrech (mám velmi negativní zážitky se svým otcem a jeho chování a povaha se na mě ještě doteď v určité míře podepisují)..vím jistě, že kdyby neměl tak dobrou povahu, tak bych se do něj prostě a jednoduše nemohla zakoukat, nejsem zrovna typ, co by potřeboval na sílu neustále flirtovat a s někým randit..Ne, že by nebyl svým způsobem přitažlivý (ehm..bože směju se sama sobě jak to píšu..), ale to je jenom bonus k té jeho osobnosti..Prostě když se na mě tak vesele podívá, tak je mi opravdu hned líp..Kdybych aspoň věděla, jak je na tom s tou přítelkyní..už jsem si i říkala, že kdyby byl sám, tak by bylo snažší si s ním začít aspoň nezávaznej románek, protože nic jinýho si teď ani dovolit nemůžu(i když to většinou taky končí blbě). Ale já jsem vztahy zatím nepolíbená, takže co já vím, jak by i tohle dopadlo, třeba bych se tak pobláznila, že bych všechno, co jsem doteď měla, zahodila 🙁 A kdyby přece jsme se jako kamarádi mohli někdy ještě setkat, tak bych byla stejně akorát nervózní a podvědomě bych od toho chtěla něco víc..On navíc pravděpodobně vůbec netuší, že jsem z něj tak vedle..možná by mi bylo trochu líp, kdyby si toho byl aspoň vědom. Asi by teda z toho měl vduchu hlavně srandu, že nějaká mladá holka je z něj tak pomatená, ale možná by mi bylo trochu líp, kdyby to věděl..Jak mu mám dát najevo, že je to podle mě úžasnej člověk, se kterým bych neváhala navázat vztah, ale nejsem běhna ani nějaká přebíračka, takže s ním z tohoto důvodu stejně nic neplánuju? Respektuju, že je ve vztahu..Můžou mít chlapi rozvinutou intuici do té míry, že třeba mohl poznat, jak mi je? Je toho pro Vás na čtení asi víc najednou..Takže vlastně ani nevím, proč tady tyhle moje bláboly rozepisuju..nějaká rada pro člověka, kterej se musí vyrovnat se svou první a k tomu ještě nenaplněnou „láskou“?? Předem se omlouvám za to množství textu 🙁