Je pro mě rozhodnutý??

Ahoj René,rnje mi 31 let a mému partnerovi 39 let. Jsme spolu 6 let a asi 4 roky spolu žijeme. Vztah máme nádherný, je na mě neuvěřitelně hodný, splní co mi vidí na očích a jestli se to dá říci, tak o jeho lásce ke mě nepochybuji. Jako v každém vztahu se občas hádáme, obvykle to bývá kvůli jeho pozdnímu příchodu domů z hospody. Jinak je vztah velmi krásný a vyvážený.rnJako v každém vztahu, tak i já zde vidím ALE a to dokonce i dost velké. Můj přítel vlastní byt, který opravuje a to už 7 let. Tedy zatím bydlím v pronajatém bytě a 4 roky plánujeme koupi vlastní větší nemovitosti. Nicméně byt, který vlastní můj partner, stále není opraven a stále čekám na realizaci. Peníze není zásadní problém, pracuje ve dvou pracích, takže finance máme. Pravda je taková, že raději peníze investuje do svých koníčků a do dovolené… Navíc jsem ho před 3 lety já požádala o ruku a řekla jsem mu, že by to bylo dobré, aby jsme i mohli adoptovat dítě, chci samozřejmě i vlastní, ale protože mám silné sociální cítění, tak jsem chtěla i adoptovat a tím někomu pomoci. Na odpověď jsem čekala týden a pak mi když večeřel řekl, že si mě vezme, protože mě miluje, ale adoptovat nechce. Tak jsme začali plánovat svatbu. Ale jen tak bez zájmu a bez nadšení. Tím, že mě v té době velmi mrzelo, že bydlení bylo jen v úrovni slibů a nic se nedělo, tak jsem řekla, že svatbu ruším. Skoro jsme se rozešli. Abych to lépe popsala, když jsem ho žádala, tak mi asi rok vykládal, že bydlení do měsíce dodělá a to se opakovalo každé dva měsíce, co jsem se na bydlení ptala. Takže svatba se nekonala, bydlíme stále v nájmu v garsonce. Teď jsme se domluvili, že si pořídíme miminko. Aby jste mi rozuměl, já ho miluji celým srdcem, život bez něj si neumím představit. Ale jmenovat se jinak než mé dítě rozhodně nechci, takže zvažuji, že dítě ponese příjmení nás obou. Chci se Vás tedy zeptat, myslíte, že je pro mě rozhodnutý?? Proč mě on nikdy nepožádal o ruku? Proč bydlení pro něj není priorita? Proč mu nevadí, že žijeme v garsonce v našem věku? Někdy mi přijde, že dítě chce jen proto, že ví, že po něm toužím já. Nelžu si do kapsy? Není možné, že se mnou je z určité pohodlnosti a aby měl vedle sebe ženskou a popřípadě, aby mu porodila potomka. My totiž takového kamaráda máme. On tu svou přítelkyni má rád a už chtěl dítě, ale nemiluje ji a věděl, že ona bude dobrá matka. Takže spolu žijí, vychovávají dítě, ale v plánu si ji vzít nemá. Nečeká mě stejný osud?? Moc děkuji za upřímnost