Femina.cz » Magazín » Hubnutí » Z deníku anorektičky – 3. díl: Konec dobrý, všechno dobré?

Z deníku anorektičky – 3. díl: Konec dobrý, všechno dobré?

Z deníku anorektičky – 3. díl: Konec dobrý, všechno dobré?

Magazín: Hubnutí | autor: Lucie Elen | vydáno 09. 02. 2011

Když už se člověk dostane do nemocnice na oddělení poruch příjmu potravy, je to znamení, že má problém. Já jsem ten problém měla – problém, jménem mentální anorexie.

V momentě, kdy jsem se ocitla v nemocnici jen s balíčkem osobních a hygienických potřeb, navlékli mě do populárního nemocničního úboru s příznačným názvem „anděl“. Nelíbilo se mi to, a proto jsem měla přirozeně tendence, spustit místní anarchii, jen co obhlédnu místní terén. Děvčata, která byla se mnou na pokoji se dala popsat několika slovy – velmi zdechlé dívky s neuvěřitelně křehkou duší. Popravdě byla jsem jediná tamní prsatá anorektička, což ze mě jasně udělalo vůdkyni „gangu chrtů“. Celkem jsme byly na pokoji 4 – z toho 3 aktivní... Co to znamená? Že já a ještě dvě dívky jsme ještě mohly chodit. Ta čtvrtá, Jana, už chodit nemohla. Ve skutečnosti nemohla ani mluvit, ani se smát. Ačkoliv mně se to jednou podařilo  - rozesmála jsem Janu. Dokonce si i doktoři pochvalovali, že ačkoliv si dělám legraci z místního psychologa, který mi připadal jako nějaká animovaná postavička šílence, má moje přítomnost pozitivní vliv na léčbu Jany (která vážila neuvěřitelných 19 kilogramů, v jejích 20 letech).

„Jídlo“ ve formě umělé výživy nám nosila sestra Macumba – to jméno jsem jí dala já. Sestra se ve skutečnosti jmenovala Mersedes Mesárošová a byla očividně romského původu což si však nehodlala připustit a neustále nám zdůrazňovala, že je ITALKA!!! Tato sestra byla pro nás všechny jistou desinspirativní ikonou jelikož nám mnohdy chodila vyměňovat kanyly s rukama umaštěnýma od uherského salámu (alespoň jím vždycky zapáchala), ale faktem je, že poté, co jsme ji s děvčaty přistihly při tom, jak se láduje salámy, které nakradla v nemocničních přídělech, okamžitě ji vyhodily – i s plnou kabelkou jídla.
Dále se mi svým pobytem v nemocnici povedlo zavést místo andělů módu plážových oděvů – zkrátka jsem tam všechny holky naučila chodit v plavkách a podpatcích… To by doktorům až tolik nevadilo. Horší bylo, že jsem systematicky ničila již zmíněného doktora psychologie – který podle mého názoru už byl stejně kapičku narušený. Nejen, že mu chybělo několik zubů, ale dokonce měl takové zvláštní tiky při nichž se vždy asi vteřinu přímo ďábelsky zachechtal.

Jednou jsem se vrátila ze sezení s tímto doktorem pošukem s vítězoslavným výrazem ve tváři a holky na pokoji byly extrémně přepadlé. „Co se sakra stalo?“ ptala jsem se jich... „Jana...“ Vyhrkla ze sebe jedna z holek. Podívala jsem se na prázdnou postel, kde Jana ještě před půl hodinou ležela. Okamžitě jsem se rozběhla zpět na chodbu. Když jsem uběhla pár metrů, zastavila jsem se a doslova jsem ztuhla... Za naší kamarádkou, slaboučkou Janou právě zapínali igelitový, naprosto odporný, černý pytel nad kterým plakala její maminka. V tu chvíli se vám zkrátka zastaví svět a nejste schopni vnímat nic jiného. Máte pocit, že slyšíte jen ten zvuk zipu...Vidíte holčinu, které jste dokázali vykouzlit její poslední úsměv na tváři... její poslední úsměv v životě a skrz neuvěřitelné sevření žaludku a knedlík v krku si říkáte si, „cože?“...na nic víc se prostě nezmůžete. Stála jsem na té chodbě ještě dlouho potom, co Janino tělo odvezli. V tu chvíli, kdy jsem se vrátila na pokoj, všechny jsme se rozbrečely. Druhý den ráno – po probdělé noci, kdy jsme každá z pusy vypustily „já chci k mámě“, což v tu chvíli nebylo vůbec trapné, protože postel, kde ležela Jana byla osvícená světlem pouliční lampy a celý pokoj byl tak strašně děsivý, jsem až k ke 2 hodině usnuly.

Abych to zkrátila, věci potom dostaly rychlý spád, já se dostala z nemocnice pár týdnů po Janině smrti, obě holky záhy po mně. Dodnes a po celý zbytek života si kromě živé vzpomínky na Janin úsměv ponesu nemocnou štítnou žlázu, celoživotní nutnost brát prášky, neuvěřitelně poškozený zažívací trakt, silné a nenávratné poškození jater a ke všemu jsem neplodná.

Doufám, že můj příběh vás alespoň trochu chytil za srdce, nebo v něčem poučil. Chtít vypadat dobře není špatná věc, ale důležité je uvědomit si, kdy už to přeháníte...

Další články z rubriky

Komentáře (11)

Datum Autor Nadpis
13. 05. 2013 Jana neplodná? (reakcí: 0)
12. 10. 2012 xxkouckaxx + (reakcí: 0)
18. 01. 2012 adela pohádka (reakcí: 0)
16. 11. 2011 Alena Anorexie (reakcí: 0)
10. 11. 2011 weronika9 Emotivní (reakcí: 0)
10. 11. 2011 Alma - (reakcí: 0)
07. 03. 2011 11789 Můj názor (reakcí: 0)
01. 03. 2011 hoooli * (reakcí: 0)
23. 02. 2011 sllucka Závidím... (reakcí: 0)
16. 02. 2011 jolca Snad to neni konec :-o (reakcí: 1)
14. 02. 2011 .. muj nazor (reakcí: 3)

Testy kosmetiky

Goldwell Lak na vlasy pro objem Stylesign Volume

Goldwell Lak na vlasy pro objem Stylesign Volume

Maximální fixace a dlouhotrvající objem!

Testy kosmetiky: Vlasová | vydáno 09. 12. 2016

Naše tipy

Dnešní horoskop

Býk

11. 12. 2016 Horoskop Býk

Dnes na tebe dolehne to, co jsi tak úspěšně dlouho zametala pod koberec. Budeš nucena vyřešit problémy v partnerském ... Celý horoskop

Karta dne

Sedm pohárů
Přehnané starosti ti mohou pořádně zamotat hlavu, na chvíli si budeš připadat, že jsi na všechny problémy sama. Nepropadej beznaději, je to pouze ve tvé mysli, když se...

Astroporadna - odpovídá Sára

astroporadna
  • Duchovno
  • Výklad tarotů
  • Magické obrázky
  • Andělské karty
  • Výklad pomocí kamenů
  • Partnerské vztahy
  • Aktivace čaker
Nech si poradit

Redakční blog

Redakční blog

Výklady karet, láska i Vánoce aneb Nový t...

Taky už tě tak stresuje, jak nezadržitelně se Vánoce blíží? Začínáš panikařit, protože ještě nemáš nakoupené všechny ...

Celý článek

Módní policie

Bydlete lépe s Living.cz

TOPlist