Drew Barrymore: Konečně má to, po čem toužila. Vlastní rodinu.

Drew Barrymore se dostala na vrchol v sedmi letech. Úspěch ji zastihl nepřipravenou. Od třinácti let se opakovaně léčila ze závislosti na alkoholu a drogách, nakonec zvítězila. V patnácti se osamostatnila a začala si dávat život do kupy. Dnes je z ní populární herečka, úspěšná producentka, nadějná režisérka a hlavně milující matka a manželka.

Drew Blyth Barrymore se narodila 22. února 1975 do neúplné rodiny. Otec John Barrymore, potomek slavné hollywoodské rodiny, opustil Drewinu matku dva měsíce před narozením jejich dcery. S otcem ji tak dlouhá léta spojovalo jen jméno, později i náchylnost k alkoholu a drogám. Drew tak vyrůstala pouze s matkou, která pracovala po nocích, aby sebe a svou dceru uživila. Brzy začala s Drew obcházet castingy s nadějí, že by se Drew mohla prosadit u filmu a oběma tak zajistit lepší život.

Roztomilé děvčátko a jeho cesta ke hvězdám
Drewina kariéra byla opravdu závratná. V devíti měsících natáčela svou první reklamu, ve dvou letech si zahrála v prvním televizním filmu a v sedmi letech se doslova přes noc stala miláčkem publika. Diváci si ji zamilovali jako Gertie ve filmu E. T. mimozemšťan (E. T. – Extra Terrestrial, 1983). Každý se chtěl s tou malou holčičkou setkat, a proto ji zvali na nejrůznější společenské akce a večírky. Matka jí nikdy neřekla ne, jednala s ní, jako s dospělou, ačkoliv v té době bylo Drew pouhých devět let.

Ve filmu E.T.

Rodinné prokletí ji zastihlo nepřipravenou
Jak Drew rostla, rolí ubývalo. Nebyla už malé roztomilé dítě, ale stále ještě nedospěla pro role pubertálních dívek. Nedostatek pracovních příležitostí si vynahrazovala hojnou účastí na hollywoodských večírcích. V devíti letech tak Drew běžně kouřila a pila alkohol. Ve dvanácti letech začala šňupat kokain. Svou závislost však dokázala před veřejností výborně skrývat. Na veřejnosti měla stále image vzorné dívky, kterou si jako tvář kampaně boje proti drogám vybrala v roce 1988 samotná Nancy Regan. V témže roce však začaly Drew přerůstat problémy přes hlavu. Opakovaně navštívila léčebnu, vždy bez většího úspěchu. „Když jsem poprvé přišla do nemocnice a tam mi řekli, že bych měla zvážit účast na sezení anonymních alkoholiků či drogově závislých, pomyslela jsem si něco jako, to je fakt dobrý vtip. Já nejsem ani jedno. Mám prostě jen kocovinu, ale to není přeci žádný problém. Tu mám pořád,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů Drew na chvíle, kdy si odmítala připustit, že má nějaký problém. Léčbu dokončila úspěšně teprve ve chvíli, kdy si přiznala, že má problém. Během následujících šesti měsíců léčbu úspěšně dokončila.

[[related]]

Z roztomilé holčičky se stal vyvrhel
Drewiny problémy se nakonec utajit nepodařilo. Na veřejnost je v roce 1989 pustil bulvární časopis National Inquarier. Drew se z toho sesypala a pokusila se o sebevraždu. Následovalo další léčení. Aby se jednou provždy vypořádala se svými démony, napsala autobiografickou knihu Ztracená dívenka (Little Lost Girl, 1991), ve které otevřeně převyprávěla svůj životní příběh. Ačkoliv Drew nakonec závislosti porazila, čekala ji další životní rána. Hollywood se k ní otočil zády. Kvůli její problémové minulosti ji u filmu vnímali jako rizikovou investici. Stranili se jí i děti ve škole, a navíc se zhroutil její vztah s matkou.

Woody Allen jí dal druhou šanci
Po přetrvávajících neshodách s matkou se Drew v patnácti letech odstěhovala z domova. Našla si vlastní bydlení a postavila se na vlastní nohy. V tu chvíli se Drewin život změnil k lepšímu. Po letech čekání dostala konečně roli, a to ve filmu Jedovatý břečťan, v němž hrála zkaženou dívku, která se rozhodne svést otce své kamarádky. Posléze získala menší roli v hororu Vřískot (Scream, 1996). A poté přišla nabídka, která se neodmítá. Woody Allen nabídl Drew roli ve svém připravovaném filmu Všichni říkají miluji tě (Everyone Says I Love You, 1996). Postava Skylar jí poskytla prostor, aby konečně všem pochybovačům ukázala, jak velký herecký potenciál se v ní skrývá, a hlasitě tak dala najevo, že Drew Barrymore je zpět.

Ve filmu Vřískot

Nedostatek zajímavých hereckých příležitostí vyřešila posvém
Hollywood ji i nadále přehlížel. Vesměs dostávala jen malé epizodní role nebo postavy temných a padlých dívek. Protože nepřicházely nabídky, jaké by si Drew přála, rozhodla se jít svému štěstí naproti, v roce 1995 založila se svou kamarádkou Nancy Juvonenovou vlastní produkční společnost Flower Films. Ukázalo se, že Drew je nejen vynikající herečka, ale také talentovaná obchodnice. První velký úspěch zaznamenala komedii Píseň pro nevěstu (The Wedding Singer, 1997), film vydělal neuvěřitelných 123 miliónů dolarů a patřil mezi nejúspěšnější filmy roku. Poté následovaly další úspěšné filmy jako Věčný příběh (Ever After, 1998) či Nepolíbená (Never Been Kissed, 1999). Záviděníhodnou obchodní intuici prokázala u filmu Charlieho andílci (Charlie’s Angels, 2000). Tohoto remaku slavného seriálu se totiž nechtěl nikdo ujmout, Drew se toho nezalekla a stvořila veleúspěšný film a velký kasovní trhák.

Charlieho andílci

Tři svatby, dva rozvody, jedno dítě
Na začátku devadesátých let chodila se zpěvákem Jamiem Waltersem, toho vzápětí vystřídala za majitele baru Jeremy Thomase, kterého si vzala. Její první manželství však nevydrželo ani osm týdnů. Podruhé se provdala v roce 2000 za komika Toma Greena, manželství vydrželo pouhé dva roky. Štěstí nakonec našla po boku Willa Kopelmana, se kterým začala randit na začátku roku 2011. Vzali se v červnu 2012 a v září téhož roku se jim narodila dcera Olive. Tento vztah Drew prokazatelně svědčí, z rebelky se stala vzorná máma a dobrá manželka. V show Ellen DeGeneresové se sama Drew svěřila, že po boku Willa je konečně spokojená. „Jsem prostě opravdu šťastná a skutečně spokojená a cítím se velmi klidná. Je to úžasný pocit.“

Drew a Will Kopelman

Spokojená žena, která má vše, po čem toužila
Svatba a narození dcery daly Drew to, po čem celý život toužila. Vlastní rodinu. „Prožívala jsem své dětství všem na očích. Jsem vděčná za svou cestu, ale to pro své dítě nechci,“ svěřila se. Olive se narodila 26. září 2012 a o její existenci neměla média tušení skoro celý týden. „Rozhodně jsem potřebovala nějaký čas. Šest týdnů jsem se schovávala jako Unabomber. Ačkoliv žiju svůj život na veřejnosti, pro ni jsem to nechtěla. Uvědomila jsem si, že pokud se ale nechci přestěhovat do podzemního bunkru, nemám v této věci na výběr. A vyrovnat se s tím mi pár týdnů trvalo,“ vysvětlila, proč se nakonec rozhodla, že přestane svou dceru před médii úzkostlivě skrývat.

Prohlédněte si také naší fotogalerii mapující dosavadní život slavné herečky.

Foto zdroj: profimedia.cz

6.3.2013 12:00| autor: Jana Hlavatá

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist