Lidé trpěli bolestmi hlavy od nepaměti. V dávné historii byli přesvědčeni, že bolest hlavy způsobují zlí duchové. Těch se zbavovali odstraněním části lebečních kostí, což duchům uvolnilo cestu k opuštění těla.
Migréna byla jako onemocnění poprvé popsána ve starověkém Egyptě 1000 let před Kristem a lékaři doporučovali jako léčbu přivázat k hlavě keramického krokodýla s tlamou plnou bylin. Zmínky o této nemoci můžeme najít také u Hippokrata (460 – 370 př. Kr.) a Galéna (201 – 131 př. Kr.). Právě Galénos použil jako první pojem hemikrania, tedy jednostranná bolest. Od něho bylo odvozeno staroanglické pojmenování „megrim“, které dalo základ dnešnímu označení pro tuto nemoc. Kromě různých rostlin, např. vrbové kůry, se ve starověku používalo k léčbě migrény přikládání baněk, které znali v Mezopotámii, starém Egyptě a Římě již před 4 000 lety. Lidé přitom věřili, že bolest je způsobena škodlivými látkami, které se v daném místě hromadí. Pomocí baněk se snažili daná místa detoxikovat.
