Tu nevěru bych jí snad dokázal odpustit. Nedala mi ale sebemenší šanci – skoro po deseti letech manželství. Prý má ráda jiného, znají se sotva půl roku. Proti mně v zásadě nic nemá, s dětmi se mohu stýkat, jak si budu přát. Až ten její získá vlastní byt, tak se k němu ale i s nimi nastěhuje. Nejdřív jsem zůstal jak opařený, pak jsem zkusil doslova vše možné i nemožné. Od proseb a pozorností, přes nákladné dary (které stejně odmítala) až po hrozby a ultimáta. Přiznávám, že jsem ji jednou v afektu i uhodil. Nic nezabralo! Nechápu! Když zahne muž, zpravidla se snaží, aby ta jeho na nic nepřišla. Někdy se sice vloudí chybička, pak alespoň zatlouká a zatlouká. Umí žít i v jakési ilegální bigamii, jen zřídkakdy však od rodiny odchází. Zamilovaná nevěrnice však pálí mosty, balí kufry a vláčí děti od otce. Řekne mi někdo, proboha, PROČ
