Poznejte krásy Duryňska

Když se Goethe přistěhoval v roce 1775 do Výmaru, chtěl si koupit dům s pozemkem na východním břehu řeky Ilm. Zaujal ho ale malý dům z 16. století. Přilehlá zahrada byla v dezolátním stavu. Kníže Karl August domek odkoupil za 600 tolarů a poté ho svému příteli věnoval. V roce 1776 se tak Goethe stal právoplatným majitelem domku se zahradou, kterou vlastními silami zveleboval. Zdroj: archiv redakce

V roce 1777 vybudoval na zahradě dřevěný altánek. Zahrada mu sloužila nejen k odpočinku, ale také k pěstování zeleniny a ovoce. V tomto domě vznikla mnohá Goetheho stěžejní díla, jako je například Ifigenie a Taurus, Egmont. Malý a skromně zařízený zahradní domek však neodpovídal Goetheho společenskému statutu, proto se v roce 1782 přestěhoval zpět do města do domu na Frauenplan. Naposledy zahradní domek navštívil 20. února 1832. V současné době slouží domek jako muzeum. Zdroj: archiv redakce

Od svého příchodu do Výmaru vystřídal Goethe hned několik domů. Nakonec se mu zalíbil uzavřený komplex budov na Frauenplan. Do západní části domu se Goethe nastěhoval v roce 1782, zde bydlel i po návratu z italských cest obýval v letech 1786 až 1788. V letech 1789 až 1792 si pro změnu pronajal lovecký domek na Marienstraße, kde bydlel s Christine Vulpius, svou budoucí manželkou. Zdroj: archiv redakce

V roce 1792 koupil celý komplex kníže Karl August a poskytl ho Goethemu jako služební dům. Následující dva roky probíhala v domě přestavba, kterou z části financovala knížecí pokladna. V roce 1794 kníže svému chráněnci dům věnoval, zatím pouze ústně, písemně vše stvrdili v roce 1801. Teprve o šest let později Goethe dům oficiálně převzal. V domě na Frauenplan žil Goethe až do své smrti v roce 1832. Dům podědila jeho snacha Ottilie a její tři děti. Zdroj: archiv redakce

Goetheho pracovna i jeho pokoj nebyly však už nadále používány a až do roku 1885 zůstaly uzavřené. V roce 1885 zemřel poslední Goetheho vnuk Walther von Goethe a ve své závěti odkázal dům a vše, co v něm bylo, Výmarskému státu. V roce 1885 tak bylo díky tomuto odkazu založeno Goetheho národní muzeum. V současné době je dům přístupný veřejnosti. Návštěvníci se mohou na vlastní oči přesvědčit, jak vypadala Goetheho pracovna, ložnice či zahrada. Zdroj: archiv redakce

Goethe není úzce spjat pouze s Výmarem, ale také s Jenou, historickým městem vzdáleného asi 20 km od Výmaru. Zde Goethe strávil více než pět let života. Od roku 1817 pobýval v Jeně poměrně často a pracoval na svých přírodovědných pracích. Během svého pobytu bydlel vždy v budově v blízkosti botanické zahrady. Budovu pocházející z konce 17. století nechal Goethe v roce 1825 přestavět dle vlastních návrhů. Při pobytu v tomto domku dokončil Viléma Meistera léta tovaryšská, Heřman a Dorotea, Teorie barev či četné balady. Během druhé světové války byly části stavení zničeny, později však rekonstruovány v souladu s původními plány. Dnes Goetheho muzeum nabízí zájemcům expozici zachycující jak Goetheho život, tak i jeho dílo. Před domem dodnes stojí přes dvě stě let starý jinan dvoulaločný (ginkgo). Zdroj: archiv redakce

Coby ministr výmarské vlády využíval Goethe k odpočinku Dornburské zámky, které stojí na vápencové skále nad údolím řeky Sále, druhého největšího přítoku řeky Labe. Skupina tří slohově rozličných zámků Goetheho svou atmosférou a okolní přírodou inspirovala. Zdroj: archiv redakce

Nejstarší ze zámků byl postaven v roce 1522 v renesančním slohu, rokokový zámeček byl postaven v letech 1736 až 1741 podle plánů architekta Gottfrieda Heinricha Krohna a poslední zámeček byl do dnešní podoby saského romantismu přestavěn na začátku 17. století. Zdroj: archiv redakce

Goethe v Dornburgu v roce 1828 strávil více než dva měsíce, uchýlil se sem po smrti svého přítele vévody Karla Augusta a napsal zde své Dornburské básně. Dnes dornburské zámky slouží k muzejním účelům, najdete zde mimo jiné i expozici věnovanou Goethemu. Zdroj: archiv redakce

Friedrich Schiller byl proti své vůli donucen ke studiu na vojenské akademii Ve Stuttgartu. Během studia napsal své první drama Loupežníci, v němž velebí svobodu. V roce 1782 byla hra uvedena v tamějším divadle, Schiller se i přes zákaz velitele premiéry zúčastnil, čímž si vysloužil dvoutýdenní vězení, do kterého však nenastoupil. V noci z 22. na 23. září 1782 totiž utekl společně se spolužákem Andreasem Streicherem pryč. Azyl našli oba dezertéři u Henrietty von Wolzogen, matky dalšího spolužáka z akademie. Zdroj: archiv redakce

V Bauerbachu strávil přibližně půl roku, k dispozici měl tři místnosti v podkroví. Během zdejšího pobytu napsal drama Úklady a láska a několik úryvků z Dona Carlose. V roce 1847, více než třicet let po Schillerově smrti, byl v jeho tehdejší pracovně zřízen památník, který byl v roce 1905 zpřístupněn i veřejnosti. V roce 1934 získala nadace „Schiller v Bauerbachu“ dům do vlastnictví a zřídila zde muzeum. V roce 1995 byla budova kompletně zrekonstruována. Zdroj: archiv redakce

Dům, který si nechal roku 1720 postavit vrchní polesný Wolfgang Rühm, Schillera naprosto okouzlil stejně jako jeho obyvatelky. V roce 1775 se do domu v Rudosladtu nastěhovala právě ovdovělá Louise von Langenfeld se svými dvěma dcerami – Carolinou a Charlottou – a žili zde až do roku 1789. Caroline se v roce 1784 provdala za Friedricha von Beulwitze. Během let se v domě scházely významné osobnosti kulturního života. Mezi nimi byli například Johann Gottfried Herder, Charlotte von Stein, Johann Gottlieb Fichte, Alexander a Wilhelm Humboldtovi. Roku 1787 se Schiller seznámil s Louisou a jejími dcerami, které ho naprosto uchvátily. Zejména dosud neprovdaná Charlotte. Následující léto strávil Schiller v Rudolstadtu a ještě více se s oběma dívkami sblížil. Na začátku září téhož roku se u Langenfeldových poprvé tváří v tvář setkal s Goethem. Jejich setkání však vůbec nenaznačovalo, že by se z nich mohli stát přátelé...pyšný a prudérní člověk, který z vás musí udělat dítě, aby vás ponížil před světem. Je to podivná směs nenávisti a lásky, která se ve mně probudila, pocit, který není jistě nepodobný tomu, který museli Brutus a Cassius pociťovat vůči Caesarovi“ popsal Friedrcih Schiller svému příteli Körnerovi své první setkání s Johannem Wolfgangem Goethem. Byl to však právě onen nabubřelý Goethe, který pomohl Schillerovi sehnat místo profesora na jenské univerzitě, a zajistil mu tak pravidelný příjem, aby se mohl v únoru 1790 oženit s Charlotte von Langenfeld. V roce 1996 se dům dostal do vlastnictví města Rudolstadt. V letech 2005 až 2009 prošla budova důkladnou rekonstrukcí a bylo zde u příležitosti 204. výročí Schillerovy smrti otevřeno muzeum. Zdroj: archiv redakce

V roce 1789 byl Schiller jmenován profesorem historie na Univerzitě v Jeně. Nejprve střídal různé podnájmy, poté se natrvalo usadil v domě na Zwätzengasse. Stále však hledal něco, kde by se cítil dobře a kde by mohl tvořit. Zaujal ho zahradní domek stojící blízko městských bran, a tak ho v roce 1797 za 1050 tolarů koupil. V letech 1797 až 1799 zde společně s celou rodinou trávili léto. Zdroj: archiv redakce

Zdejší atmosféra Schillera očividně inspirovala, kochal se výhledem na potok Leutra, nedaleké lesy a přilehlou zeleň a napsal zde některá ze svých významných děl: Marii Stuartovnu, část Valdštejna a nespočet balad. V domku ho navštěvovali také jeho přátelé a spolupracovníci, například Goethe. V roce 1799 se Schiller i s rodinou přestěhovali z Jeny do Výmaru. Zahradní domek však Schiller prodal až v roce 1801. Dnes patří dům Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně a slouží jako muzeum. Zdroj: archiv redakce

Poté, co přesídlil Schiller do Výmaru, hledal vhodný dům pro sebe a svou rodinu. Vyhlédl si dům v ulici Esplanade, který si nechal v roce 1777 postavit významný obchodník Anton Georg Hauptman. Součástí domu se stala i sousední budova. V roce 1801 získal dům do vlastnictví anglický spisovatel a překladatel Charles Mellish of Blythe, od kterého ho v březnu 1802 odkoupil právě Schiller. Ten se s rodinou do nového domu nastěhoval na konci dubna 1802. Nový dům však Schillerovi neposkytoval tolik žádaný klid na jeho tvorbu, nechal proto dům zrekonstruovat. Ve druhém poschodí tak vznikla Schillerova nová pracovna a pokoj, kde vytvořil další svá díla, jako je například Nevěsta z Messiny, Wilhelm Tell či Demetrius. Večer 9. Května 1805 Schiller umírá, pravděpodobně na následky tuberkulózy, jež prodělal v mládí. I po Schillerově smrti zůstala Charlotte s dětmi v domě bydlet. Když se děti osamostatnily, pronajímala Charlotte jednotlivé pokoje. Na začátku července 1826 Charlotta umírá, po její smrti děti dům prodaly.  V roce 1847 se dům stal majetkem města a byl zde zřízen Schillerův památník. V letech 1985 až 1988 prošel dům sanací a rekonstrukcí a bylo zde následně zřízeno muzeum. Zdroj: archiv redakce

Ještě před tím, než byla postavena budova dnešního výmarského divadla, jezdili do Výmaru zejména kočovní umělci. Kněžna Anna Amalia, manželka knížete Karla Augusta z Výmaru-Saska-Eisenachu, byla známou milovnicí divadla, obzvlášť komedií a německých zpěvoher. Vystoupení se tak konala na zámku, ale třeba i na venkovním pódiu. V roce 1791 se kníže rozhodl nechat zřídit Výmarské dvorní divadlo na místě tehdejšího Domu komedie. Vedení divadla bylo svěřeno Goethemu. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1791 divadelní hrou Lovci od Augusta Wilhelma Ifflanda. Goethe z pozice ředitele divadla usiloval o to, aby herectví odpovídalo požadavkům klasicistního dramatu a pro herce sepsal příručku Pravidla pro herce. Zdroj: archiv redakce

V roce 1799 se Friedrich Schiller přestěhoval z Jeny do Výmaru a hned začal s Goethem spolupracovat na uměleckém směřování divadla. Schiller zde osobně inscenoval své vlastní hry. Všechny jeho pozdní dramata, vyjímaje Panu Orleánskou, měly ve Výmaru předpremiéru. Jejich úspěšnou spolupráci zhatila až Schillerova smrt v roce 1805. Zdroj: archiv redakce

Goethe z čela divadla odešel v roce 1817. Zdroj: archiv redakce