Pávě nadešlo období zvláštních dnů a nocí, které trvají až do 5.ledna, a které nám nabízejí jedinečnou přílžitost pro vnitřní poznání.
Naše tělo, mysl a duše totiž procházejí cykly, které kopírují rytmy přírody. Jaro a léto jsou obdobím zvýšené aktivity, růstu, dobrodružství a hledání podnětů mimo nás, v okolním světě. Jak ale na podzim a v zimě ubývá světla a tepla, vše v přírodě se zpomaluje, usíná a sbírá síly pro další období aktivity.
Naši předkové tyto rytmy respektovali, my se jim, bohužel čím dál více vzdalujeme. Tyto přirozené zákonitosti ale nelze oklamat, takže jejich nerespektování může mít neblahé následky. Jestli to už bude „pouze“ nepříjemná chřipka, nebo stavy duše podobné depresím…
V tomto období bychom tedy také měli zpomalit, odpočívat a nové podněty místo v okolí hledat v nás samých – obracet se do svého nitra, modlit se či meditovat, ptát se po smyslu a cíli naší cesty, orientovat se na záležitosti duchovní.
Měli bychom si udělat čas také na setkání s rodinou nebo přáteli, na něž nemáme během roku čas, navštítvit někoho, kdo zůstal sám a naše návštěva by ho určitě potěšila, udělat si čas na procházku v přírodě, vzít něco k snědku zvířátkům…
Zapomeňte v této době alespoň na chvíli na staré spory a sváry a odpusťte těm, kteří vám ublížili. Dejte najevo svým blízkým, jak moc vám na nich záleží, odhoďte ješitnost a pýchu a snažte se vytvářet harmonii, pohodu a klid.
Vánoce nejsou jen křesťanským svátkem. Období kolem zimního slunovratu bylo od pradávna oslavováno jako doba, kdy temnota ztrácí nadvládu na světlem. Křesťané svoji oslavu příchodu Mesiáše potom také stanovili na tyto dny, což je příznačné: po období temnoty přichází světlo v podobě Mesiáše.
Nechť tedy pohanská oslava příchodu světla má svoji symbolickou hodnotu pro každého z nás. Nechme v sobě zemřít kousek temnoty (v podobě závisti, zášti, sebelítosti či jiných negativních emocí) a nahraďme jej světlem lásky a moudrosti.
