Ztratit bych ho nechtěla…

Ahoj, chtěla bych požádat o radu. Mám přítele skoro dva roky, je nám 25 let. Plánujeme spolu budoucnost, dům apod. Miluju ho, ale trápí mě. Umí být hodný, stará se o mě ale někdy mě přijde jak o malou nesvéprávnou holku, což už mi začínají řikat i ostatní. Je hodně žárlivý, vždy si něco najde když chci jít jen s kámoškou na kafe. Aby tam nebyl i jiný chlap a tak. Večer jít nemůžu to mi nedovolí. Takže přes den to jde těžko když jsme obě v práci. Někdy mě dožene i do breku kdy mu to je jedno a dál na mě řve. Nemám odvahu se mu postavit protože vím že to bude ještě horší. Je i sprostej a agresivní a někdy se ho i bojím. Když je v klidu je všechno fajn ale stačí blbost za kterou já ani nemůžu a je to na rozchod. Když se mu snažím něco říct tak mi jen vpálí ať si dělám co chci a ať si najdu teda lepšího. Někdy ale mám nutkání ho poslechnout. Užírá mě to a už se i bojím cokoliv říkat, názor a tak protože to je vždy dokola. Ztratit bych ho nechtěla ale zase si říkám že já chci taky žít. Má to cenu to nějak řešit? Mě se tohle jeho chování ke mě nelíbí ale na druhou stranu je někdy jak se říká v pohodě. Prosím o názor. Děkuji za odpověď