Zbláznila jsem se do šéfa…

Ahoj, nevím jak začít…. jsem vdaná 12 let, mám dvě děti a v podstatě spokojený manželství, spíš bych řekla, že málokdo ho má tak fajn jak já. Ale potkala jsem chlapa a prostě se zbláznila. Je skvělej, ale má to i svojí chybu, je to můj šef … Co se týče sexu absolutně bezkonkurence, akorát se vidíme tak jednou týdně soukromě jinak v práci. Je taky ženatej a na tom nemíníme nic měnit ani jeden. Dokázali jsem si psát cely dni i 12 hodin denně, ted to trochu ochablo, ale i tak to jde. Vím, že mi nemůže dát víc, než mi dává a já jemu taky ne, ale už to trvá půl roku a doted jsme nemluvili vůbec o citech a myslím, že tam jsou oboustraný. Jsem člověk, co má rád věci vyřešený a tak nějak srovnaný. Zřejmě cítí to co já, když mě chce vídat, ale nic nic nic neřekne. Já už to prostě nemůžu vydržet a mám strach, že to na něj všechno vybalím a bude zle, ale mně to strašně drtí, nevědět na čem tak nějak jsem. Není nějakej extra lichotník a už si na to začínám asi zvykat, ale nechytí se ani, když začnu já. Strašně ráda bych mu všechno řekla jak to mám a co opravdu cítím, ale strašně se bojím, že ho vyplaším, že si bude myslet, že na něj tlačím a chci víc než můžu dostat, ale tak to není. Tohle mám prostě srovnaný a vím jak to je. A tak se ptám JAK TO VIDÍ CHLAP??? Vadí chlapům vyznání?? Vadí chlapům, když ženská napíše sama od sebe? Dokáže chlap s někým udržovat tak dlouho „vztah“ jen o sexu nebo něco cítí po tak dlouhý době? a hlavně mám mu říct jak to je nebo prostě držet pusu a dál dělat, že je mi to lhostejný???