Zahoď předsudky a ochutnávej: Cvrčci, šneci a nutrie na talíři. My to dali!

Před dvěma lety jsem se rozhodla ozvláštnit oslavu silvestrovského večera žabími stehýnky. Sehnala jsem jen mražená, ale lepší než nic. Prodavačka mi radila, abych je jen lehce posolila, potřela česnekem a chvilku opékala na pánvi. Po prvních pár mdlých a gumových porcích, jsme začali přidávat koření a prodloužili dobu smažení. Bylo to o něco lepší. Ale maso jemné konzistence bylo stále hodně nevýrazné. Chutná jako kříženec mezi kuřetem a rybou, kdy ryba nad kuřetem podle mě o poznání vede. 

V létě se v Praze konalo hned několik gurmánských festivalů. Tady se mi podařilo ochutnat žábu od profíků. Byla jsem zvědavá, zda bude chuťově výraznější. Jak to bude s tou gumovitostí? Tentokrát maso gumové nebylo, ale jinak se nic nezměnilo – jemná konzistence, nevýrazná chuť. Kuchař se snažil ji vyvážit výraznou krustou, ale pod ní byla žába skoro bez chuti. Pokud máš ráda ryby, neboj se ji ochutnat. Rozhodně nejde o nijak odpornou záležitost, ale podle mě ani o laskominu.

Zdroj: archiv redakce

Na šneky jsem si v domácí úpravě netroufla. Švagr mi o nich básnil, ochutnal je před pár lety na food festivalu. Letos jsme je tam nenašli. Ale za to se v Praze konaly francouzské dny a na nich byly na meníčku francouzští i čeští šneci. 

Švagr mi šneka popisoval jako maso s konzistencí houby. Další gurmáni je přirovnávají k dršťkám. Pro mě je to trochu strašidelné, bála jsem se, že to bude nerozkousatelná tvrdá žvýkačka. Ale opak byl pravdou. Z houby měl můj šnek jen málo, chutnal po mase. Na trhu jej výborně dochutili máslem a česnekem. Prostě malý kousíček konzistenčně jemného masa s česnekem a máslem. Pokud je potkám znovu, rozhodně si je ráda dám. 

. Zdroj: archiv redakce

Hmyz je prý z nutričního pohledu malý zázrak – bohatý na kvalitní bílkoviny, aminokyseliny, minerály a další důležité prvky. Na food festivalu nabízeli cvrčky na másle, moučné červy na chilli, chrousty a škorpióny. Pro začátek nám doporučili cvrčky. Váhala jsem, ale naše dvouletá dcera se do nich pustila s vervou. Nemá předsudky, a když máma řekla, že je to k jídlu… Musela jsem začít od zadečku a na hlavičku se nedívat. Po prvním cvrčkovi už to šlo snadno, tedy až na toho posledního obzvlášť velikého. Toho jsem přenechala manželovi. 

A jak to chutnalo? Jako vysmažené brambůrky, ty úplně malé, ve kterých necítíš nic než olej (v tomhle případě máslo). Nic odporného, nic zajímavého. Snad to bylo tedy alespoň skutečně zdravé. Akorát mi vadily nožičky. Špatně se polykaly, rýpaly do dásní i do jazyka.

Zdroj: archiv redakce

„Neboj, nepřivezu ti nutrii někde od strouhy, jedu na farmu,“ dělala si ze mě legraci kamarádka. Jezdí tam pravidelně, vozí maso kdekomu. Pokaždé bere nejméně deset kousků. O maso nutrií je zájem. Je výživné, dietní, zdravé. Neobsahuje moc tuku, skoro žádný cholesterol, ale hodně bílkovin. V 80. letech se prý běžně podávalo v nemocnicích. 

Často jej přirovnávají ke králíkovi. Králíky miluju, tak proč to nezkusit… Našli jsme dva recepty – jednou jsme nakládali nutrii do octa a pak pekli jako zvěřinu, podruhé pekli jako králíka s česnekem. Ani jedna varianta mě nenadchla. Zatímco tatínek mé kamarádky nedá na nutrii na česneku dopustit a bere ji jako největší laskominu, mě to nenadchlo. Přišla mi jako příliš šlachovitý králík. Prý nemá při pečení tolik vysychat jako ušáci, ale já zůstanu věrná králíkovi. Když jsem hledala na internetu recepty, našla jsem několikrát poznámku: nutrii si buď zamilujete, nebo už ji podruhé mít nemusíte. Já jsem ten druhý případ, kamarádčin tatínek ten první. 

. Zdroj: archiv redakce

Musím se hned na začátku přiznat: miluju pštrosí maso. Měla jsem ho v restauraci, dělala jsem ho několikrát doma – ve všech případech bylo výborné. Ať už jsme měli lepší a dražší kousek na steaky nebo levnější na guláš. Nejím červené maso s nadšením, ale tohle je to nejjemnější tmavé maso, jaké jsem ochutnala. Také je zdravé. Opět platí, že obsahuje hodně bílkovin a málo tuku a cholesterolu. Kdykoli mám příležitost, musím si ho dát znovu. Není nejlevnější, na to tě musím upozornit, ale stojí to za to!

Takže teď už vím, že žábu si dávat znovu nebudu. Cvrček mě ničím neohromil, nutrie stačila jednou a šneky a pštrosa si dám kdykoli. Co ty? Máš podobné zkušenosti?

. Zdroj: archiv redakce