Zachránila jsem kamarádku, pro ni jsem ale zrádce.

Má nejlepší přítelkyně si o mně myslí, že jsem zrádce. Stejně jako já je v současné době na mateřské dovolené. Když se nám narodily děti, byly jsme obě nezkušené, rozpačité a plné obav, jestli vše děláme správně. Bylo skvělé mít vedle sebe člověka, se kterým jsem mohla všechny mé starosti sdílet.

zradce-1100x618.jpg

Společně jsme jezdily s dětmi na plavávání, chodily do cvičení i do mateřského centra. Ale ponejvíc času jsme trávily na procházkách nebo na návštěvě u té druhé. Děti si spolu hrály a my mohly spokojeně plkat o všem možném, vymýšlet nové recepty nebo sedět nad střihy nových kalhot pro děti. Společně jsme se také pustily do boje s kilogramy. Přeci jen porod, potom starosti kolem dětí a minimum času na sebe na zhubnutí nestačilo. A tak jsme se snažily omezit sladké i pamlsky v podobě brambůrek. Přestaly jsme s dětmi mlsat zmrzlinu a začaly jsme jíst zdravěji.

Já začala běhat, Jitka cvičit aerobic a plavat. Měly jsme opravdovou radost z úspěchu té druhé a zároveň jsme se dokázaly smát drobným prohřeškům v podobě zhltnuté celé tabulky čokolády nebo kousku dortu.

Rozuměly jsme si natolik dobře, že jsme si řekly i to, co bychom nikomu jinému neřekly. Řešily jsme spolu manželské krize, podezření z nevěry i problémy s dětmi. Náš vztah je založený na důvěře, a tak když jednou Jitka začala větu: “Musím ti něco říct, ale nech si to pro sebe…“, očekávala jsem nějakou rodinnou hádku, finanční krizi, hádku s tchýní. Ale to, co mi řekla, mi vyrazilo dech.

Řekla mi totiž, že už si několikrát po večeři strčila sama prsty do krku. Samozřejmě, že jsem se zhrozila a hned se pustila do vysvětlování, nabádání a přemlouvání, aby toho okamžitě nechala. Jitka byla jako beran, prohlásila, že jí jdou kila náramně dolů a může jíst všechno, co jí chutná, a bez cvičení. Den ode dne to s ní bylo horší. Nedalo se s ní prakticky mluvit o ničem jiném než o hubnutí a jídle.

Několikrát jsem ji prosila, ať vyhledá lékařskou pomoc, ale ona tvrdila, že má všechno báječně pod kontrolou. Bála jsme se o ni tak, že jsem to raději řekla jejímu manželovi. Ten na ní udeřil a začal problém ihned řešit. Donutil ji jít k doktorovi a pomalu ji z problému dostával. Jenže ačkoliv je z ní zase ta správná veselá holka, která se umí bavit o čemkoliv, se mnou nechce mít nic společného.

Plivla mi do obličeje, že jsem zrádce, jakého nepoznala, a že už mi nedůvěřuje. Ačkoliv spolu dál chodíme do mateřského centra i na cvičení rodičů s dětmi, už se se mnou nebaví. Skoro mě nepozdraví, a dokonce nechce, aby se spolu kamarádily naše děti. Je mi to líto a nějak nevím, co s tím. Jak jí vysvětlit, že jsem to udělala ze strachu o ni?!

Foto zdroj: profimedia.cz

30.4.2013 8:00| autor: Jana

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist