Vztah

Ahoj… Ve vztahu s přítelem jsem po 15 měsících vyhlásila pauzu do poloviny dubna…po společně dovolené s ním a s dcerou (19), kdy ji prohlásil za špatného člověka, nenapravitelneho narcise, démona… On je autista a náš vztah s dcerou, zatíženy tím příběhem zneužívání otcem v minulosti, asi přesahuje jeho sociální kompetence a vnímá tedy jako nebezpečí, nevím. Nemohu být šťastna ve vztahu s mužem, který mou dceru takto prudce odmítá, i když ona má svůj život, a oni se téměř nevidí, nepřekáží mu. Můj vztah s dcerou, se mi zdá na dobré cestě a obě se, myslím, snazime… mít za partnera někoho, kdo ji takto demonizuje a nevěří v nás, mi připadá jako zrada vůči ní i vůči sobě… jaký to má smysl? Kritiku svého i jejího chování přijímám i vítám, ale ne také e zatracení člověka… Co teď? Bude ta pauza vlastně rozchod? S ním nejsem v kontaktu, mám proste vyčkat do té půlky dubna, nebo hledat nějakou odbornou pomoc, či s ním mluvit…? Teď se věnují sobě a dceři, vztah s ní pro mě je a bude na prvním místě.rnJak to bude dál – najdou naše srdce cestu a překonáme to jako pár, budeme přátelé, nebudeme v kontaktu, přijde někdo jiný nebo? Na co dát pozor a co se nám naučit? Moc děkuji!