Femina.cz > Vše o cestování > destinace > thajsko > Výlet za hranice všedních dnů: Na skok v Bangkoku
Nejlidnatější město světa plné parků, moderní i starobylé architektury, město plné aut, město, kde ochutnáš Asii - to vše v sobě skrývá Bangkok a mnohem více. Pojď se s námi toulat tímhle jedinečným místem...
Když jsem četla, že Thajcům nemizí úsměv z tváře, dost jsem o tom pochybovala, protože v Česku to máme jinak...Avšak hned po příletu nastala chvíle pravdy. Platební kartě se tak zalíbilo v bankomatu, že se nevrátila zpět. Nezbylo než ji zablokovat – a teď, kde vzít peníze, že? Já i přítel jsme byli v šoku, zato okolostojící Thajci se usmívali. Za každou cenu se snaží „zachovat si tvář“, problémy a hrozící konflikty zaženou třemi kouzelnými slovy: „mai pen rai“, což znamená něco jako u nás „nevadí, pohoda“.
Zdroj: archiv redakce
Víš, že Bangkok se vlastně jmenuje Krungtep (město andělů)? Školáci to tady mají těžké, no schválně, za jak dlouho by ses nabiflovala celý oficiální název: „Velké město andělů, věčné a nádherné místo hinduistického boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahých kamenů – diamant, rubín, smaragd, žlutý safír, granát, modrý safír, měsíční kámen, zirkon, kočičí oko – královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, v němž sídlí bohové a mají svůj domov hinduistický bůh Krišna, město stvořené bohem Višnou…“
. Zdroj: archiv redakce
Jezdí se vlevo, což je pro nás matoucí. K tomu několikapatrové, občas i šestiproudé silnice – a pořád to nestačí, popojíždí se tempem lelkujícího šneka. Kupodivu se to obejde bez ostrých výměn názorů a vulgarit, nikdo si neťuká na čelo, ani nevytlačuje ostatní řidiče. Překvapivě jsem neviděla žádnou drsnou bouračku… Přitom třeba přecházení silnic je horor. Křižovatek se semafory je poskrovnu, na obyčejné „zebře“ přebíháš mezi proudy aut a vrháš na šoféry úpěnlivé pohledy, aby přibrzdili.
Zdroj: archiv redakce
Dopravě jednoznačně kralují motorky, často doslova rodinné. Běžný obrázek: vpředu mrňous, za ním otec, který třímá řidítka, pak stojící batole s dudlíkem, lehce přidržované matkou…Nebo jízda ve dvou – za řidičem nesedí dívka obkročmo, nýbrž bokem, vystavuje pěkné nohy, vlasy jí vlají (žádná přilba) skoro se nedrží a ještě za jízdy esemeskuje. V Asii letí motorka-tříkolka, která může být pojízdnou prodejnou nebo oblíbeným tuk tuk taxi, (ceny jsou smluvní). Levný „lidový“ bus má okna dokořán, dražší je uzavřený a klimatizovaný – občas se hodí i šála. Najít zastávku je detektivka, ale když mávneš, řidič zastaví kdekoli. A protože thajské písmo vypadá asi jako rozsypaný čaj, takže nepřečteš zhola nic, nejlepší kámoškou při poznávání města je GPS.
Zdroj: archiv redakce
Pokud se chceš vyhnout smogu z husté dopravy (dost Thajců nosí na ústech roušky) nasedni na loď, vodní bus tě dopraví do centra po řece Chao Phraya. V tom vedru naprostá pohádka a ještě super fotky – uvidíš chrámy, paláce i domky na kůlech. Určitě vyzkoušej i metro a nadzemní dráhu. Úžasně levný je vlak, za 25 km osobákem jsme platili 5 Bt (asi 3 CZK).
Zdroj: archiv redakce
Malé domečky, připomínající dětské hračky, najdeš jak před chatrčemi, tak u bank a klidně i před „mekáčem“. Thajci, nejenže uctívají své předky, ale také věří, že je třeba zahnat zlé duchy phii a přivolat ty dobré. K domečkům proto kladou obětiny - kytky, jídlo, pití a zapalují vonné tyčinky. Však je také čeho se bát – například duch Phii phrai by tě klidně usmrtil, kdybys nepoužila doporučený trik – musíš být nenápadná, a pokud by šel duch stále po tobě, dělej všechno obráceně, třeba i choď pozpátku, to mu pěkně zamotá šišku a nechá tě být.
Zdroj: archiv redakce
Zapomeň na kohoutkovou vodu, pít se smí jedině balená. Taky můžeš srkat slámkou lahodnou šťávu z čerstvě naříznutého kososového ořechu (40 bt), nebo z exotického ovoce (30 bt). Jestli máš s sebou přítele, který nedá ani ránu bez piva, tak ho pořídí cca za 60 bt. Kdyby existovala olympijská disciplína v jezení, měli by Thajci i Číňané z malebné čtvrti Chinatown medaili! Na oběd v jídelně na ulici ti stačí zhruba 60 bahtů, takové nudle nebo rýže s kuřecím masem nemají chybu (počet papriček u názvu pokrmu by tě ale měl varovat). Jestli ráda experimentuješ, dej si smažené brouky, nebo ochutnej ježatý zelený durian, tahle delikatesa ovšem příšerně páchne a nesmíš s ní do metra ani do hotelu… Jestli chceš jíst v restauraci, nachystej si nejméně 150 bt. Chybí ti příbor? Všimni si místních, pokud nejedí hůlkami, drží v pravačce lžíci, na ni hrnou sousta vidličkou, kterou mají v levé ruce. Běžný nákup pořídíš v supermarketech Family Mart nebo 7/11, kde ti ochotně ohřejí hotové chlazené jídlo (29-49 bt) v mikrovlnce.
Zdroj: archiv redakce
Vstupné 500 bt není nejlevnější, ale stojí to za to. Povinné jsou dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty, či delší sukně – před palácem si turisté houfně kupují levné kalhoty a sukně se slony, ale mohou si oblečení i půjčit za pokladnou. Do chrámů vstupují všichni bosí. Ohromný komplex budov blýskajících se zlatem otevřeli v roce 1785, kdy se národ vzpamatoval po barmské invazi. Najdeš tu i malovaný příběh z indické Rámajány (Ráma nevěří, že mu byla unesená Síta věrná a za trest ji pohltí země). Ve vlídnější thajské verzi, nazvané Ramakien, Ráma Sítu zachrání („mai pen rai“ :-)) a pak spolu šťastně žijí až do smrti. V královském chrámu Wat Phra Kaeo (wat je chrám + klášter, často i škola) je nejuctívanější Smaragdový Buddha. Údajně pochází z roku 43 př. n. l. z Indie a v roce 1434 ho nalezli v thajském Chiang Rai, když blesk udeřil do pagody. Z poškozené štuky vykoukla soška, kterou mylně považovali za smaragdovou (odtud název), je však z jadeitu. Zázračná relikvie přinášející dobro a prosperitu porůznu putovala, 200 let se zdržela v Laosu, až ji získal a dovezl do Thajska Ráma I. Sošku třikrát ročně převléká do drahocenných šatů sám král.
Zdroj: archiv redakce
Ve Wat Po je nejdelší, 45 m dlouhá socha ležícího Buddhy, vstupujícího do nirvány. Fotografové mají dilema, v záběru jsou buď nohy - nebo hlava… Hledej drobné! Kdo dá do každé ze 108 misek po stranách chrámu mince, vylepší si karmu.
Zdroj: archiv redakce
V půvabné zahradě plují v jezírku želvy, na palmě zrají banány a do chrámu kráčejí mniši k obřadu, kam míříme i my. Jak to jen dělají, že si při dlouhém sezení na turka nevykloubí kyčle? V chrámu Wat Traimit je nejtěžší – 5,5 tuny vážící a 3m vysoký Buddha ze zlata. A ve Wat Chakrawat mají černý stín Buddhy umístěný na stěně jeskyně a jezírko s krokodýly (jednoho prý chytili v řece Chao Phraya).
Zdroj: archiv redakce
Většina obyvatel ctí zásady buddhismu, malá část se hlásí k hinduismu, k sikhům, k muslimům a křesťanům. Buddhismus je filozofie a souhrn mravních naučení, nemá problém s žádným světovým náboženstvím, nevynáší své principy jako jedinou pravdu a je proti jakémukoli násilí. Příjemné zjištění v tomhle rozhádaném světě…Smířlivé je i úsloví: “Táng khon, táng džaj“ znamená Co člověk, to názor… Podrobné poučení o buddhismu hledejte v encyklopedii, zabralo by samostatný článek.
Zdroj: archiv redakce
Na nádraží Hua Lampongh jsme znaveně klesli na volné židle, než nás jemně a s úsměvem upozornili, že jsme na místě vyhrazeném mnichům. Nějak jsme přehlédli, že tam sedí jen pánové v typických oranžových úborech. Mnichů jsou tisíce a navíc, každý Thajec bere jako svou svatou povinnost pobýt mezi nimi – může to být den, ale i 3 měsíce. Mnich studuje, modlí se, medituje, vyučuje a rozsuzuje spory. Ačkoli nemá majetek, nestrádá, docela dobře žije z drobných milodarů. Bohatší lidé sponzorují celé kláštery nebo nechají postavit sochy Buddhy. Přísná pravidla nedovolí ženám dotknout se mnicha. Ten si od nich bere dary a jídlo z koberečku rozprostřeného na zemi.
Zdroj: archiv redakce
Určitě nikomu nesahej na hlavu, považují ji za vznešenou nejvyšší část těla, naopak nohy jsou nejnižší. Velký prohřešek je natáhnout je před sebe a „mířit“ jimi na jinou osobu. Také se nehodí ukazovat na kohokoli prstem a už vůbec se nesmí podat levá ruka (ta u nich slouží k očistě na toaletě). A ještě něco - netrpí se tu líbání na veřejnosti a vodění se za ruku s partnerem, intimity se odehrávají v soukromí. Pokud jde o prodejnou erotiku, která sem láká mnoho turistů, za tou musí do klubů a speciálních salonů. Ale o tom si přečteš v jiném článku…
. Zdroj: archiv redakce
Slon je v Thajsku nesmírně oblíbený, jeho vyobrazení vede i na tržištích s oblečením, kde jsme ale zažili i překvápko - v „batůžkářské“ ulici Khao San jsem objevila tričko s obrázkem tramvaje č.14 a nápisem: Sídliště Barrandov…
Legenda vypráví, že Buddhova matka otěhotněla poté, co jí do neplodného lůna vstoupilo bílé slůně. Proto jsou bílí sloni posvátní a patří králi, který jich vlastní 11. Prohlášení o pravosti bílého slona předcházejí náročné zkoušky zbarvení a chování. Má mít bíle lemované oči, štětiny ocasu se musí dotýkat země, chobot je co nejdelší, za ušima a na hlavě mu vyrůstají tři chlupy z jednoho póru. Princezně Sirindhorn se dostalo výsady, že smí zpívat při ceremonii velebení bílého slona.
Zdroj: archiv redakce
Sklo a beton. Mrakodrapy se střídají s otlučenými baráčky, kde je nahoře byt a dole krámek. A pak jsou tu nouzovky stlučené ze dřeva a vlnitého plechu, kde se vaří na udusané zemi mezi slepicemi (jsou-li nějaké) ale pozor, přitom je na střeše satelit a venku parkuje nezbytná motorka. Nikde nechybí thajská národní a také královská i buddhistická vlajka.
Zdroj: archiv redakce
Thajsko je konstituční monarchie, kde vládne Bhumipol Adualyadej Ráma IX. od roku 1946, což je rekord, stejně jako jeho rekordní bohatství. Přesto není odtržený od reality, vždy se rád potkával s prostými lidmi, o jejichž blaho usiloval. K jeho zálibám vždy patřil jachting, fotografování, malování, hudba - hra na klarinet, saxofon a piano. Koncertoval s Armstrongem i Ellingtonem a natočil dvě desky.
Zdroj: archiv redakce
Bydlí ve čtvrti Dusit a jeho obraz i obraz královny Sirikit, s níž má čtyři děti (tři princezny a jednoho prince) je všude, nejen na veřejných budovách. Není to povinná vynucená úcta, Thajci královskou rodinu milují a dvakrát denně stojí v pozoru při hymně. Kritika krále by tě mohla dostat do vězení (stačí i šlápnout na bankovku s jeho portrétem). Podobně nebezpečné je poškodit Buddhovy sochy nebo mít něco společného s drogami.
Zdroj: archiv redakce
Neptá se, jestli máš čaj, znamená to „Ne“. Hlasité „čúaj dúaj!“ není disko popěvek, ale volání o pomoc! Nebo takové „ahoj“ - muž řekne sawat dii krap, kdežto žena sawat dii kha…Docela matoucí, že? Záludně používají pět tónin řeči, kdy melodie mění často i význam. A tak jsem thajštinu vzdala a zůstala u angličtiny.
Thajsko je země návyková, čím déle v ní pobudeš, tím méně se chceš odjet, zkrátka je to Land of Smile, i když třeba přijdeš o platební kartu… Tak co říkáš na dovolenou v Thajsku?
. Zdroj: archiv redakce