Ve všem jsme si dokonale rozuměli…

Ahoj, mám takový problém a nevím si s ním rady. S přítelem jsme se seznámili na letním táboře a šíleně se do sebe zakoukali. měli jsme ze začátku problémy s komunikací, hlavně z mé strany, jelikož byl můj první opravdový. Vydrželo nám to rok a třičtvrtě. Měli jsme menší problémy, hlavně kvůli tomu, že jsme se chtěli vídat častěji a kvůli školy to nešlo. Hrozně moc jsme se milovali a plánovali budoucnost. týden zpátky jsem měla špatný den, takový den „blbec“.. Začali jsme řešit tábor. Měla jsem letos jet jako instruktor a přítel mi až po měsíci prozradil, důvod proč jako instruktor jet nemohu. Hrozně jsem se kvůli tomu důvodu naštvala, brečela jsem a plácla jsem mu v afektu do telefonu, že se asi zabiju, že spolykám nějaké prášky, že mě to hrozně mrzí… Další den, si chtěl vzít čas na promyšlení. Úplně se změnil. Ještě ten den jsme se viděli a normálně si povídali. Říkal mi, že mě miluje a že si se mnou dokáže představit budoucnost, jenže potom co jsem mu napsala se v něm něco změnilo a on už prostě nemá chuť ten problém řešit. Tlačila jsem na něj, omlouvala se mu, vyznávala lásku a nakonec jsme se dohodli, že budeme normálně pokračovat s tím, že potřebuje čas aby se vzpamatoval. Další den jsem za ním ráno jela, abych jej doprovodila do školy a přivedla na jiné myšlenky. Zase jsme se normálně bavili. No a když jsem mu psala do školy, že jsem měla malou nehodu (skoro mě srazilo auto), tak mi jen nepsal, že nestíhá odepisovat. Byla jsem hrozně vyděšená a potřebovala jeho blízkost a slova. Napsal mi až o 6 hodin později s tím, že prostě náš vztah nevidí, a že nechtěl poslouchat jak ho miluju, nechtěl pusy, nechtěl nic.. že chtěl jen čas. To mě hrozně naštvalo, protože mi něřekl, že to mám nedělat.. Ve čtvrtek, mi přijel vrátit věci a loučili jsme se hrozně dlouhým objetím a pusami. Problém je, že se mnou chce být hrozně dobrý kamarád. Snažila jsem se ho získat zpět. Psala mu důvody a taky to, že to můžeme zvládnout spolu, že to vyřešíme atp. Jenže on nic a pořád mele to své: „potřebuju čas.“ V neděli jsme spolu byli venku. Snažila jsem se být jako kamarádka, jenže to prostě nejde. Navzájem se hodně přitahujeme a on pořád dělal náznaky jako by se mnou chtěl chodit. Po hodině přetvářky jsme se zase drželi za ruku, pusinkovali se a dokonce se i pomilovali.. Loučil se se slovy, že mě uvnitř hrozně miluje, ale nemůže to říct razantně nahlas a že to není na vztah a že prostě potřebuje čas. Jenže já už vážně nevím co mám dělat. Chci s ním být a cítím, že on chce být se mnou, že mě miluje, chce mě vídat. Jenže to já jako jeho „kamarádka“ nedokážu a nevím co mám dělat. Mám věřit svým pocitům a srdci které mi to našeptává? když jsme spolu sami, tak se tváří, že se mno chce být.. Jenže pak mi na druhou stranu napíše, že ve zbrklosti řekl pár kamarádům, že jsme se rozešli a že se před nimi nemůžeme chovat jako že spolu chodíme, protože by si mysleli, že lhal a mě by to potom mohlo případně uškodit.. Prosím poraďte mi. jsem v koncích a nevím co s tím. Vím, že je ten pravý a hrozně mě štve jeho rozhodnutí, kvůli takové blbosti. Ve všem jsme si dokonale rozuměli, doplňovali se a den předtím jsme se milovali, vyznávali si lásku.. Vážně nevím, co s tím.