V podstatě je vše teď o jeho pocitech…

Dobrý den, nedávno jsem se od přítele (25) dozvěděla, že řeší problém, zda se se mnou nerozejít. Jsem jeho první holka, takže je problém, že cítí, že je o něco ochuzený, že něco nezkusil a že proto asi bude pořád nespokojený. Že se nevybouřil a podobně. Jsem ochotná podstoupit cokoliv, zaplatit mu šlapku, aby si to vyzkoušel a zjistil, co doma má. Ale toho se bojí, že co když zjistí, že je to lepší. A druhá věc, která ho trápí, je že si myslí, že chci dítě. Je mi 29. ale já nechci. Nemám ani pořádně práci. Možná někdy, teď ne. Nevím, jak mu to vysvětlit. Sestra má neteř, s tou si hodně hraji, mám ji ráda, ale to je vše. Ale když mě s ní vidí, myslí si hned, že chci dítě. Prostě je to jeho pocit. Jsem ráda, že ji vždy mohu odevzdat rodičům, nesnesla bych doma mít dítě, ten křik a tak. V podstatě je vše teď o jeho pocitech. Ale moc nevím, co s tím! mám dělat. A ta druhá pozitivní stránka, proč se mnou nechce rozejít je, že se bojí, že tak přijde i o jediného člověka, který ho má rád.