TUK, KTERÝ POHÁNÍ MOZEK
Mozek je tvořen ze dvou třetin z mastných kyselin, které jsou základní složkou membrány nervových buněk, jejich „obalu“, přes který probíhá veškerá komunikace mezi nervovými buňkami ve všech oblastech mozku a těla. To, co jíme, se dostává přímo do membrán a tvoří jejich základ. Pokud konzumujeme hlavně nasycené tuky, tedy ty, které jsou v tuhém stavu při pokojové teplotě (máslo a jiné živočišné tuky), jejich tuhost se odráží v tuhosti mozkových buněk. Pokud však jíme hlavně nenasycené tuky, které jsou při pokojové teplotě v tekutém stavu, „obal“ mozkových buněk je pružnější a komunikace mezi nimi probíhá stabilněji.
Zdroj: archiv redakceExistují dva typy esenciálních mastných kyselin: omega-3, které jsou obsaženy v řasách, planktonu a některých suchozemských rostlinách, například trávě, a omega-6, které se vyskytují takřka ve všech rostlinných olejích a masu, hlavně v masu zvířat krmených koncentrovanými krmivy a masokostními moučkami. Kyseliny omega-6 jsou sice pro organismus důležité, ale nemají blahodárné účinky na mozek jako omega-3 a podporují zánětlivé reakce. V době, kdy se vyvinul mozek Homo sapiens, žili lidé v okolí východoafrických jezer. Přístup k ekosystému, který byl velmi bohatý na ryby a korýše, možná stál na počátku podivuhodného vývoje mozku. Výživa prvních lidských bytostí byla dokonale vyvážená, s přísunem omega-3 a omega-6 v poměru 1:1.
Dnes, vzhledem k rozvoji zemědělství s velkochovy, v nichž se zvířata krmí spíš koncentrovanými krmivy než čerstvou pící, i k obsahu rostlinných olejů, které jsou bohaté na omega-6 ve všech průmyslově vyráběných potravinách, pohybuje se poměr omega-3 a omega-6 v západní výživě mezi 1:10 až 1:20. Mozek je, obrazně řečeno, vysoce výkonný motor, sestrojený na velmi kvalitní benzin, ale my mu dodáváme špatnou naftu a přitom chceme, aby fungoval…
Nepoměr mezi tím, co mozek potřebuje, a živinami, které mu dnes v Evropě a v Americe dodáváme, vysvětluje do značné míry obrovské rozdíly ve výskytu depresí v západní společnosti, která málo konzumuje ryby a korýše, a v asijských společenstvích, která je naopak vyhledávají.
Přebytek omega-6 v organismu vyvolává oxidační reakce a má za následek zánětlivé reakce takřka v celém těle. Ty ještě zhoršují všechny závažné chronické nemoci, které v západním světě narůstají (kardiovaskulární nemoci jako infarkt a mozkové příhody), ale také rakovinu, artritidu, a dokonce i Alzheimerovu nemoc.
Hlavním zdrojem esenciálních mastných kyselin omega-3 jsou řasy a plankton. Ty se k nám dostávají prostřednictvím ryb a korýšů. Nejlepším zdrojem jsou ryby z chladných vod, které mají více tuku. Ryby z chovů obsahují méně omega-3 než volně žijící ryby.
Nejspolehlivějšími zdroji, které nejméně podléhají kontaminaci karcinogenními látkami, jsou malé ryby: makrely, sardele, sardinky a sledě. K dalším rybám bohatým na omega-3 patří tuňák, treska a pstruh. Existují také rostlinné zdroje omega-3, ale ty vyžadují ještě jednu etapu v metabolismu, aby se proměnily v mastné kyseliny, které jsou složkou neuronových membrán. Jedná se o lněné semeno (které lze jíst jako takové i v podobě oleje – 7, 5 g v polévkové lžíci), dále řepkový olej (2,5 g v polévkové lžíci), konopný olej, ořechy (2,3 g ve 100 g). Veškerá čerstvá zelenina obsahuje prekurzor omega-3, avšak v menší míře. Nejbohatším zdrojem jsou listy šruchy, špenát a mořské řasy.
Ukázka z knihy Uzdravení bez léků, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci
