Strhující příběh čtenářky Zuzky: Byla jsem učitelkou v Indonésii! Zkusíš to taky?

Zuzka, která studuje první ročník magisterského studia na Vysoké škole ekonomické, absolvovala loni stáž na Maltě, a letos zatoužila poznat, co obnáší dobrovolnictví v neziskovkách. Objevila Kintari, což je česko-indonéská skupina, která u nás už 9 let představuje svými tanečními kurzy, pořady a workshopy indonéské umění a získává tím prostředky pro vzdělání dětí v Indonésii. Podporuje tam dvě základní školy a školku na ostrově Lombok, který sousedí se známějším Bali. Chtěla bys to taky zkusit? Můžeš.

Zdroj: archiv redakce

Napřed musíš poslat životopis a motivační dopis a pak, pokud tě vyberou, můžeš balit kufr a mířit na ostrov Lombok, kde čeští dobrovolníci učí po celý rok angličtinu. Měla bys tedy ovládat angličtinu. Pedagogické vzdělání není podmínkou. Odjet můžeš kdykoliv, ale počítat musíš s tím, že si pobyt, tedy ubytování, stravné i dopravu budeš hradit sama. Ale stojí to za to.

Zdroj: archiv redakce

Připrav se na to, že cesta je dlouhá a náročná. Jak Zuzka říká: „Máš dojem, že cesta je nekonečná. Ale má to i výhody - Turkish Airlines pasažérům, kteří čekají na další spoj déle než 10 hodin (u mě to bylo 11) platí jídlo a okružní jízdu po Istanbulu, kde jen přejedeš most přes Bospor a už jsi v Asii.“ Pro Zuzku to bylo první setkání s islámskou kulturou. Druhé letadlo ji vyložilo v na Jávě, v Jakartě, kde přestoupila do třetího letadla, mířícího na ostrov Lombok…

První dny si užívala poznávání okolní krajiny. Vydala se na pláž i na sopku. 

. Zdroj: archiv redakce

Sopku Mount Rinjani rozhodně nepřehlédneš, je vysoká 3726 metrů. Mimochodem, původní sopka se propadla o 600 m níže, kde se vytvořilo sladkovodní jezero. Zuzku čekal pár dní po příletu třídenní trek s průvodcem, dostala se až na kráter sopky. Napřed šli travnatou savanou, pak těžko prostupným deštným pralesem, kde po spletích lian skákaly opice. Jak se blížili k čoudícímu kráteru, byla kolem už jen vysokohorská vegetace, to znamená traviny, nízké stromky a keře a nakonec už jen holá skála. Neboli, názorná exkurze do několika ekosystémů v jednom podnebném pásmu…

Tam, kde se vylila během staletí láva, leží na plážích černý písek, jinde najdeš bílý. Moře je úplně všude bezchybně tyrkysové. Přesto, že je tady surfařský ráj, není problém objevit klidné laguny, kde si zaplaveš bez rizika velkých vln. Úchvatný divoký Lombok, který civilizace ještě nestihla učesat, si nejlépe prohlédneš, když si pronajmeš skútr. Najdeš tu hory, pralesy a ticho.V odlehlých vesničkách se s lidmi (žijí tu Sasakové) sice málokdy domluvíš anglicky, spíše „rukama a nohama“, zato jsou nesmírně vstřícní, místní rodinka je pozvala dokonce i na oběd.

Zdroj: archiv redakce

Sopka o sobě dá docela často vědět. Jednou večer, když se Zuzka chystala jít spát, náhle pocítila dva silné otřesy. Skleničky jí v polici u toho necinkaly, hlavně proto, že žádné neměla, ale stejně ji to polekalo. Místní lidé se jen smáli, u zemětřesení jsou zvyklí na úplně jiný kalibr. I na vedlejším Bali se sopka Gunung Agung (3142 m) docela činí, v Indonésii, kde je sopek víc než dost, se prostě občas kvůli sopečnému mraku nelétá - a také tu dobře znají tsunami… 

Jestli čekáš na výčet dalších nebezpečí, přidáme jen hada. Promenádoval se po pláži a všichni ho fotili jako nějakou celebritu. Na internetu pak Zuzka zjistila, že šlo o jedovatého hada z čeledi korálovcovitých, zvaného Belcherův Vodnář. Moskyti přenášející malarii a horečku dengue se nekonali, asi čekali až na příchod monzunových dešťů.

Zdroj: archiv redakce

Zuzka a další tři čeští dobrovolníci učili v základní škole ve vesnici Ngolang a Petiwung na Lomboku. Kdyby měla srovnat českou a zdejší školu, v té naší podle ní vládne větší pořádek, systém a platí studijní plán, u nich je prý všechno jaksi rozvolněné, ovšem Indonésané chaos s přehledem zvládají. 

Díky Kintari děti dostávají i školní pomůcky a oblečení. Mají několik uniforem, které mění podle příležitosti, tak třeba při muslimské výchově si dívky zahalují hlavy a nosí kalhoty.

Bylo milé vidět, že žáky těší chodit do školy, kam přijdou klidně i bosí, když rodina na boty nemá. A pokud chybí, je to obvykle proto, že musí pomáhat doma. Jinak jsou stejní jako děti všude na světě, trochu se perou, trochu zlobí a určitě nechtějí, aby je někdo, kdo přijel z bohatší země, litoval.

Zdroj: archiv redakce

Ve škole, kde už hodně let učí Češi, i na sousedním Bali, které je vyhlášenou turistickou destinací, jsou zvyklí na „bílé tváře“, ale zkus jet někam do vnitrozemí. Zejména na civilizací méně dotčeném Lomboku ti budou sahat na světlé vlasy a upřeně zírat do modrých očí.

Najednou jsi taková vzácnost, že se s tebou všichni chtějí fotit, a když se zeptáš, co s tím snímkem budou dělat, jen se plaše usmívají. Asi mají doma alba plná bílých turistů…

"Je to maličko postavené na hlavu, zatímco my chodíme do solárka, abychom byly opálené, oni by dali nevímco za bílou kůži a některé dívky se proto líčí, zejména při slavnostních příležitostech, velmi světlým make-upem." Vypráví Zuzka.

Zdroj: archiv redakce

Zatímco Lombok je co do náboženství umírněně muslimský, Bali je převážně hinduistické. Asi tě zajímá, jak moc se zahalovat, či odhalovat :-). Po pravdě, u turistek sice tolerují tílka a šortky, ale zavděčíš se jim víc, když máš oblečení kryjící ramena a kolena a do chrámů musíš vstupovat bosá. 

Zuzka říká: „Zažila jsem tam průvod na počest konce ramadánu a musím říct, že to bylo jako jedna velká exotická přehlídka, s halasnou muzikou, zpěvem a četbou koránu. Pastvou pro oči byly pestrobarevné, nádherně vyšívané šaty žen a hlavně tance. Ještě větším zážitkem byla muslimská svatba, kdy z jednoho konce města šel velký zástup lidí, v čele s kapelou a ženichem, z druhé strany jim šly naproti obrovské davy (přidat se může kdokoli) v popředí s nevěstou. Když se svatebčané potkali, propukla hromadná veselice.“

. Zdroj: archiv redakce

Každá pořádná svatba znamená hodování, ale v Indonésii milují jídlo v každou denní a snad i noční dobu. Jí se hlavně rýže a nudle na sto nebo i více způsobů, většinou s kuřecím masem. Když se řekne kari, není to jen koření, ale druh jídla, něco jako hustá polévka podávaná s rýží. 

Ideální je dát si něco ve warungu, to je něco mezi restaurací a bufetem, jídlo tu stojí 20 až 40 Kč a protože je jídelní lístek většinou i v angličtině, víš, co si dát. Jen pozor, aby ti to nespálilo pusu, řekni, že nechceš moc chilli. Jídlo můžeš zapít smoothie, to je mix ovoce a také šťáva z čerstvě naříznutého kokosu nemá chybu. Určitě ale ochutnej i rýžové víno.

Zdroj: archiv redakce

Na Lomboku Zuzce i dalším dobrovolníkům zařídila Kintari ubytování u místního učitele, který provozuje „home stay“. To znamená, že ti poskytne kompletní servis, postará se o cokoli, od snídaní, až po půjčení motorky a společné výlety. A zatímco na tomhle ostrově je takový klid, že jízdu zvládne i začátečník (někteří jezdí bez helmy i řidičáku), na Bali, kam po měsíci učení odjela, je hustý provoz a musíš mít mezinárodní řidičský průkaz skupiny A, nestačí B jako u nás.

Zdroj: archiv redakce

Na Bali můžeš nasávat všudypřítomnou atmosféru hinduismu, čichat vonné tyčinky a navštěvovat chrámy, na Lomboku zase na každém rohu narazíš na mešitu. Bali se více hodí pro klasického turistu a odpočinkovou poznávací dovolenou, Lombok je spíše pro dobrodružnější batůžkáře. Zuzka Bali projela s kamarádkou, se kterou se předem domluvila přes skupinu na facebooku. Cestovaly s batohem na zádech, buď minibusem, nebo na skútru.

Hlavním střediskem je Kuta, ozdobená krásnou pláží. V Kutě to nejvíc žije, proto ji mnozí buď milují nebo naopak „nemusí“. Bali je zkrátka takový kus Evropy, s lékařskou péčí, službami i obchodem na dost vysoké úrovni.

Zdroj: archiv redakce

Viděla jsi film Jíst, meditovat a milovat s Julií Roberts? Tak jsi aspoň virtuálně byla na Bali v Ubudu, kde se krásně relaxuje u masáží, jógy a duchovních cvičení. 

Dost lidí také navštíví chrám na skále v Uluwatu, který je zasvěcený duchům oceánů a moří. S duchy mají Balijci plno starostí, na hindusitický Nový rok Nyepi nesmí celý den nikdo vyjít z domu, ani večer raději nesvítí, aby zlí duchové kroužící nad ostrovem odlétli. V předvečer tohoto svátku se ale konají velkolepé průvody a oslavy.

Zdroj: archiv redakce

Podle Zuzky vede každá dobrovolnická práce ke změně v myšlení a v pojetí hodnot. A když je navíc spojená s poznáním úplně jiné kultury a mentality, člověk se u toho dozví něco i o sobě…Dobrovolník tam jede za své peníze, ale zkušenosti, které si přiveze, jsou k nezaplacení. A není to jen o tom, že si pak víc váží toho, jak se máme dobře. Zuzka říká:  „Když pozoruješ, jak jsou tam i chudí lidé spokojení a radostní, pochopíš, že bohatství není automaticky poukázkou na štěstí.“

. Zdroj: archiv redakce