Diskuze

Vždycky jsem byla ta Popelka,co sedává v koutě. nepila,nekouřila,kámošky se tahaly s klukama a já se styděla,že nejsem dost hezká na to,aby si mě někdo našel. Ale stalo se! Když ptáčka chytají,pěkně mu zpívají,,,to byl můj případ,já hloupá jsem se zamilovala,tak,že jsem vše snášela,násilí,urážky a to už rok po svatbě. Pak mě přerostl strach a nešlo mi od něj utéct s obavami,že mě nedá pokoj. Mé manželství plné hořkosti tak plynulo dál….Děti už mají svůj život a já překonala samu sebe a strach! Odstěhovala se,podala žádost o rozvod a od včera jsem opět svobodná! Proto radím,,,,nečekejte na nic,protože se ničeho nedočkáte! pokud to sama neuděláte. Nedívejte se na to co bylo,ale na to co je tedˇ,protože se nezmění nic,pokud se o to sama nepokusíte.A ještě něco,neskončila jsem na práškách ,ani alkoholu,člověk si musí být sám sobě psychologem,Tak to je můj příběh a rada,,,,Marie.

Bohužel Váš manžel při té nehodě zemřel, jen jeho tělo o tom neví. V rodině máme podobný případ – mého tchána – po „vynikajícím“ zásahu doktorů, kteří ho při svém diletantství málem zabili udělali z celkem rozumného člověka někoho kdo má inteligenci školního dítěte a empatii kamene.
Pokud je agresivní a zlý utíkejte, už se to nezmění rok je dlouhá doba a bohužel jsem i přes své pátrání a dotazy nenašla nikde případ, kdy se situace výrazně zlepšila po roce. Pokud nastalo zlepšení, tak bylo vždy mnohem dříve.

Já bych se rozhodla pro rozvod, sice je to v takové situaci těžké a bolestivé. Ale žít s mužem který po mě jen řve a fackuje mě bych nezvládala… a psycholog a prášky nic dlouhodobě neřeší. chápu, pevná pouta, nostalgické vzpomínky na to, jaký byl…ale už není a možná se už nikdy nezmění. nechtěla bych promarnit celý život čekáním na něco, co nevím jestli nastane.